sezóna 2006
Rally Mikulás Veszprém – Nabídka startovat na šotolinové Mikulas Rally Vezsprém v Maďarsku, po boku Michala Riečici s vozem Subaru Impreza WRX STi spec. C , v týmu R – GLASS Slovakia, přišla ve středu večer 6.12. těsně před půlnocí.
Pan Riečica, majitel a manažer týmu R – GLASS v jedné osobě, po půlhodinovém telefonickém hovoru domluvil s mým otcem společný start s Michaelem na maďarské rally. Nabídka a domluva byla jasná a rychlá.
Z důvodu, že pro mě jako spolujezdce sezóna skončila již před Pražským rallysprintem, byla nabídka milé potěšení a hlavně velké překvapení. I přes to , že až do současnosti jsem slovenskou soutěžáckou scénu sledoval spíše z povzdálí, měl jsem o Michaelovi pár informací prostřednictvím internetu.Věděl jsem , že v dubnu dosáhl pěkného výsledku na Triestingtal rally – součást Austrian Challenge, kde skončil absolutně na 3. místě a že v září testoval ve Finsku u Tommiho Mäkinena.
Ve čtvrtek po poledni přicestoval Michael do Mladé Boleslavi a již před 15 hod. jsme vyrazili na cestu zpět na Slovensko. Do Lučence na Slovensku, kde sídlí celý tým R – GLASS , jsme dorazili těsně před půlnocí a šli okamžitě spát. Ráno nás již čekala cesta do Maďarska, kde byl kousek od centra soutěže naplánovaný odpolední test. Jednalo se o nastavení tlumičů, výběr správné mapy diferenciálů a zkoušku funkčnosti vozu . Navíc to byla i naše vzájemná zkouška, kdy jsme se poznávali v autě a vyzkoušeli spolupráci a komunikaci. K večeru proběhla už jen večeře s týmem a mechaniky, což bylo další seznamování. Sobotní den byl vyhrazený na seznamovací jízdy a přejímky. Převzetí itineráře bylo v 7:30 a od 8:00 začínali seznamovací jízdy. Od 12.hod. jsme seznamovací jízdy přerušili a účastnili se administrativní a technické přejímky. Ihned po přejímce, která proběhla bez problémů jsme v tréninku pokračovali. K večeru již čekal jen odpočinek a příprava na samotný závod, jako prohlédnutí videozáznamů a kontrola rozpisu.
Start prvního vozu byl v 9:00, my jsme startovali v 9:18 (st.č. 19). Start soutěže , která celá probíhala ve vojenském prostoru, byl podle maďarských zvyklostí z časové kontroly před první RZ , na kterou jsme absolvovali
Následoval dlouhý servis, kde se dělala jen běžná údržba a čekala nás druhá sekce, následovala další
Mišo však bojoval a i bez serva byl výsledný čas stejný jako v prvním průjezdu a čekalo se, jak jeli ostatní. Nakonec nám to stačilo a posunuli jsme se po výpadku jednoho ze soupeřů dokonce až na druhé místo.
Svým charakterem se jednalo o velmi rychlou soutěž se šotolinovým povrchem v celé své délce, která však obsahovala technické a náročné úseky a velké množství horizontů, na kterých se poměrně dost skákalo. Počasí bylo chladné, ale stálé. Večerní déšť před soutěží, nezanechal vážnější stopy na trati.
Šotolina je oproti asfaltu diametrálně odlišná a krásná. Asfalt je asfalt, nasazení, rychlost, agresivita. Na šotolině to je ale pro jezdce, který jezdí asfalty vše naprosto jinak. Pochopil jsem, proč je pro asfaltového jezdce těžké na šotolině uspět. Vše vyžaduje jiné návyky, rozpis, přípravu, ale i myšlení.
Celkově byla soutěž pěkně připravená a zajímavá a až s skoro neskutečnou diváckou návštěvou , kterou si nedovolím odhadnout , ale ze své zkušenosti, bych přirovnal počet diváků a atmosféru k letošní Rally Deutschland . Doporučuji všem fanouškům rally , aby si na příští rok zaznamenali v kalendáři termín této soutěže, je sice jednodenní, ale vše se odehrává na velmi malém prostoru a přechod – píšu přechod od jedné RZ ke druhé je cca 5 min pěšky , žádné přejezdy autem, starosti s parkováním apod. , vše je připraveno, ráno v centru soutěže zaparkujete auto a vše se stihne pěšky a v klidu, jsou i dlouhé časy servisních zón – 45 min a tak se dá shlédnout téměř vše. Snad jedinou vadou této soutěže je komunikace, kdy je v Maďarsku naprosto nemožné, najít někoho, kdo by mluvil anglicky . Vedení týmu však myslelo i na tuto variantu a tak jsme měli ke spolupráci velmi milou paní, kterou jsme s Michaelem důvěrně oslovovali ,, teta Gába ,, a ta nám vždy pomohla při komunikaci, neboť ovládala skvěle několik jazyků včetně maďarštiny.
2. místo absolutně je skvělé umístění vzhledem k prvnímu společnému startu a zvláště k účasti předních maďarských jezdců i s vozy specifikace WRC jako jsou Turi, Turán, Matics, Benik, Dr. Kiss, Krupp, Szabó , potom také italů Claudia DeCecco se spolujezdcem Alberto Barigellim a zvláště posádka Galli - Bernacchini , kterou musejí znát všichni příznivci rally a právě tato posádka, která v závěru soutěže odstoupila pro technickou poruchu nám při slavnostním vyhlášení předávala poháry za 2. místo v absolutním pořadí, což pro mě byl a asi bude nezapomenutelný zážitek .
Ani ve snu mne nenapadlo, že ten , koho obdivuji a vzhlížím k němu s úctou a velkým respektem , bude najednout stát přede mnou , předávat mi pohár za 2. místo, podávat mi ruku a osobně blahopřát k dosaženému úspěchu. Celková délka soutěže nepřekročila
Již z názvu soutěže „Mikulášská rally“ to byl nejen pro mě skvělý a hezký dárek k Mikuláši, a to nejen výsledkem, ale hlavně jízdou. ,,Mišo,, je jeden z mladých, velmi talentovaných jezdců, kteří asi mohou v budoucnu mít kvalitní výsledky.
T ímto Michalovi patří poděkování, stejně jako celému týmu R-GLASS za nabídku a možnost startovat v jejich týmu. Děkuji mechanikům, celému týmu a vedení K.I.T. Racing za skvělé zázemí. Bylo patrné, že se jedná opravdu o profesionální tým a zajištění, dále děkuji Jakubovi a mému otci, že mne přijeli do Vezsprému podpořit.
Rally du Condroz – po smolné rally Příbram, která nám i tak přinesla zisk mistrovského titulu ve třídě A6 a ukončila pro nás sezónu v ČR, nás čekala populární Rally du Condroz v Belgii. Již délka soutěže značila značnou náročnost, se kterou jsme se dosud nesetkali. Příprava na soutěž probíhala velmi svědomitě i když stejně jako na jiné závody. K Belgickým zvyklostem patří seznamovací jízdy, které se odehrávají vždy víkend před samotnou soutěží. Proto jsme se na trénink vydali již ve čtvrtek 26. 10. ve večerních hodinách. Seznamovacím vozem byla stejně jako na Rally Bohemia Škoda Octavia TDi. Cesta proběhla bez problémů a na místo jsme dorazili v pátek brzy ráno. Seznamovací jízdy však začínali až v sobotu v 8 h. ráno. Seznámili jsme se s prostředím okolí centra soutěže města Huy a v odpoledních hodinách se vydali do Bruselu, kde jsme měli dohodnuté ubytování u přátel. Protože jsme bydleli přímo v centru, vyrazili jsme na prohlídku města, kde nás upoutalo spoustu věcí. Brusel je zvláštní město, které žije do pozdních ranních hodin, pohybuje se tam spoustu Arabů, je tam velký nepořádek ( neexistují tam popelnice ) a celkově velký zmatek a pohyb aut, které nemají kde zaparkovat. V sobotu ráno jsme vstávali před 6. h. a vydali se do necelých 50 km vzdáleného Huy, na vyzvednutí itineráře, které se nacházelo v místní kavárně. Při vyzvednutí byli malinké problémy, protože nikdo neuměl ani slovo anglicky i když přesně věděli, že jsme posádka z ČR ( i když mi říkali, že jsme Čechoslováci, tak jsem jim vysvětlil že je to historie, že už kolik let jen Češi ). Nakonec byl přivolán zástupce ředitele soutěže, který uměl alespoň pár vět anglicky. Vyplnili jsme formuláře o seznamovacím voze, informace o posádce, odevzdali fotografie pasového formátu a mohli jsme začít trénovat. S nabídkou pomoci přišel Johnny Piccoli, spolujezdec Frederica Jamoulle, kteří startují taktéž na Felicii Kit Car, že můžeme trénovat s nimi a ukáží nám RZ. Nabídku jsme přijali a vydali se na první RZ, což se později ukázalo jako chyba. Jejich systém tréninku byl zdlouhavý a jelikož my jsme museli rozpis teprve psát, nedal by se, předem stanovený, časový plán tréninku dodržet. Proto jsme po napsání 4 RZ poděkovali za pomoc ale dál trénovali sami. Sobotní trénink pro nás skončil až před 22. h. kdy seznamovací jízdy sobotního dne oficielně končili. Následovala ještě cesta do Bruselu na ubytování, kde jsme 45 min. hledali parkovací místo !! Spát jsme šli až po půlnoci a budíček nás čekal již v 6:30. Výhodou však bylo, že se měnil čas a my mohli spát o hodinu déle. Nedělní RZ jsme začali těsně po osmé hodině a v 18. h jsme trénink skončili. Okamžitě jsme se vydali na cestu domu, zpět do ČR. Napsali jsme 12 RZ, všechny zkontrolovali a jen u 2 RZ jsme využili ještě 3. průjezdu, i když nakonec se již o žádné úpravy rozpisu nejednalo. Trénink byl hodně náročný. Vzhledem k tomu, že je již brzy tma, je potřeba RZ napsat ještě za světla, což se nám dařilo. Myslím, že by spousta posádek startujících u nás koukala, jak hodně je trénink soutěže mimo ČR náročný. Nejedná se totiž např. o Příbram, kde se trénuje 6 krátkých RZ a navíc je většina zná a jela tam i zpět a v několika vozech. V Belgii neexistují jízdní výkazy či průjezdní kontroly při seznamovacích jízdách. Jsou povoleny maximálně 3 průjezdy RZ ale ujišťuji, že více se ani zvládnout nedá. Při cestě zpět nás ještě potkala více či méně úsměvná situace, když jsme na dálnici v Německu museli u Wurzburgu tankovat. Při sjezdu z dálnice na čerpací stanici jsme zahlédli hlídku policie, která však nelenila a okamžitě k nám přistoupila. Nejprve se jednalo o kontrolu dokladů, vzápětí jsme už byli venku z auta a ukazovali kapsy. Pokračovalo to kontrolou a počítáním peněz v našich peněženkách, což jsme stále nějak nechápali. Utracené peníze jsme museli dokazovat účtenkami. Padalo spoustu otázek, jako kde jsme byli a odkud jedeme. Při odpovědi že z Belgie a Bruselu následovala kontrola všech věcí v taškách. Vysvětlování, že jsme byli trénovat na soutěži, že jsme jezdec a spolujezdec nechtěli moc věřit. Nakonec jsem policistům ukázal a daroval podpisové karty a oba se divili. Nakonec se i přesvědčili, že žádné drogy určitě nepašujeme. Domů jsme dorazili v noci z neděle na pondělí. Za tři dny jsme najeli 3300 km a kromě dvou nocí, jsme většinu času strávili v autě.
Samotný závod však začínal až v pátek 3. 11. přejímkami. Na cestu se celý tým vydal ve čtvrtek v odpoledních hodinách a na místo jsme s rezervou dorazili v pátek ráno. Obětavě se ještě montoval motor do soupeřova vozu Felicii Kit Car, tentokrát to však byla druhá belgická posádka na Kit Caru Francois Listrez – Thiery Charlier. Následovalo vyzvednutí samolepek k povolení vjezdu do servisní zóny a postavení celého servisu. Technická přejímka pro nás byla v 16:33 ale již v 16:23 bylo slavnostní představení na startovní rampě a následoval přejezd na technickou přejímku. To je zajímavé řešení a spojení několika akcí. Myslím, že by si naši pořadatelé, mohli vzít příklad. Kontrola KITa proběhla bez nejmenších problémů. Následovala ještě administrativní přejímka, kde byl opět menší problém s domluvou ale jinak všechno bez problémů. Zbytek dne jsme trávili v servisní zóně, která je tradičně umístěna v centru města na hlavní třídě, jak oni říkají bulváru. Člověk našich poměrů se nestačí divit, kolik lidí zde bylo. Pro město je to velká atrakce a slavnost přivítat soutěž. Servisní zóna byla atraktivní nejen pro zaryté fanoušky rally ale i ostatní, kteří se přišli podívat a pobavit a žila do nočních hodin. To je další zajímavé řešení, lišící se od našich dosti oddělených servisních zón. Pravda však je, že by se určitě spoustu našim posádkám nelíbil čas, který uplyne, než vůz dorazí až pod stan. V našem případě, kdy jsme byli až na konci zóny ale zase kousek od časové kontroly výjezdu ze servisu, to bylo dvě a půl minuty. V pátek večer jsme David a já odjeli do nedalekého města Ciney, kde jsme měli rezervovaný hotel, jehož majitel je Dominigue Julien, který startoval na Subaru Impreza ve třídě A8. V sobotu byl start prvního vozu až v devět hodin. My jsme startovali v 10:08. První RZ jsme absolvovali bez problémů a rozumným tempem, kdy jsme chtěli okouknout, jak bude vůbec trať po týdnu vypadat a jak hodně nečistot bude vytaháno na trati. Bohužel naše vystoupení trvalo jen do druhé RZ, kde jsme na 8 km. odpadli na poruchu převodovky ( stálý záběr ). Následovalo dlouhé čekání na uvolnění trati a odvoz KITa do servisní zóny. Kluci začali okamžitě měnit převodovku a já řešil start do druhé etapy systémem Super Rally. S komunikací a překladem z angličtiny do francouzštiny mi pomohl Kurt Declerck, spolujezdec Stefa Depuydta na Citroenu Saxo Kit Car. Následoval telefonát technickému komisaři. Komisaři nám přišli KITa zkontrolovat a mohli jsme ho odevzdat do UP. Nedělní etapa startovala již v 7 hodin, my že jsme jeli Super Rally, tak jsme startovali až v 9:25 z UP. Odjeli jsme první sekci o 3. RZ, čekal nás servis a běžná údržba KITa. Avšak hned na následující RZ ( 4. RZ druhé etapy ) opět odstupujeme na poruchu převodovky ( stálý záběr ). Tím se smůla naplnila a bylo jasné, že balíme a jedeme domu. Celkově jsme tedy absolvovali jen 55 ostrých kilometrů. U nás je to skoro celý sprint ale jinak je to žalostně málo. Navíc když první převodovka ujela jen 13 ostrých kilometrů v Příbrami a 15 km v Belgii ! Smůla to byla obrovská. I tak to byla ale velká škola. Soutěže evropského formátu jsou velmi těžké a náročné. Nejedná se však jenom o dopravu a logistiku na soutěž v zahraničí, která je náročná už jen jazykovou bariérou, ale především na tratě, na kterých člověk nikdy nebyl. Stejně tak i o zemi či daný kraj, kde se soutěž jede a neznáte místní zvyky ( muži si zde místo podání ruky dávají pusu.. ) či počasí. RZ byli ale velice hezké a náročné. Kvalitou asfaltu se moc neliší od domácích soutěží avšak jejich charakter je něco zvláštního. Hlavně jde o vysoké rychlosti. Celá trať je jedna velká rychlost ale bez dobře známých a v čechách většinou i nevhodně umístěných retardérů. Navíc na tamních tratích se až dramaticky trať zkracuje, takzvaně katuje a proto vzniká velké množství nečistot na trati a hrozí velké riziko defektu. Naopak při průjezdech vesnicemi se jezdí po chodnících, což je velký nezvyk a až se to příčí. Ve vesnicích se nachází atypické zpomalovací retardéry, na které je potřeba dát pozor a vhodně je najet. Dále je zde množství odboček do kterých se přijíždí extrémě velkou rychlostí a brzdit se musí v zatáčce, která předchází odbočce. Letos soutěži přálo počasí a kupodivu na soutěži nepršelo. Za deště, který nás potkal při seznamovacích jízdách musí být závod adrenalin. Množství bláta, které je na tamních cestách, je až neskutečné. Charakterem se jednalo určitě o nejtěžší soutěž, které jsme se účastnili. Mrzí nás, že jsme nemohli absolvovat více kilometrů. Viděli jsme však, že to vše jde trochu jinak než u nás a vše organizačně funguje bezvadně. Za zmínku stojí i chování místních lidí, kteří při spatření závodního vozu ochotně uhýbali a pouštěli nás. Stejně tak diváci, kteří se chtěli dostat na divácká místa a ucpali tak silnici, po které vedl přejezd závodních vozů ochotně uhýbali, což si nejsem vůbec jistý, jestli by se tak stalo i u nás v ČR. Množství diváků bylo značné a to nejen kvůli vozu Peugeot 207 S2000 s Bryaenem Buffierem v roli předjezdce. Celé startovní pole bylo pestré zvučných jmen, krásných a špičkových vozů. Zárukou byl určitě Duval, Tsjoen, Thiry, Loix, Meeke, Cols, Solowow, Duez a další ale i VW POLO S2000 nebo S1600 a několik WRC. Určitě by stálo za to, účastnit se i jiných soutěží evropského formátu a budeme o tom více než vážně uvažovat. Děkujeme však všem příznivcům za přízeň a všem, kteří nám pomohli za snahu a pomoc patří velké poděkování. Děkujeme mechanikům a členům týmu.
Rally Příbram 2006 – Příprava na poslední velkou soutěž v ČR letošní sezóny byla zkomplikována havárií na předposlední RZ rally v Třebíči. Jednalo se o kompletní výměnu karosářských dílů ale později se ukázalo, že došlo ještě k dalším škodám, opět bylo poškozené řízení a zadní náprava, jako na Barumce. Práce na KITu začali ihned po návratu z Třebíče a skončili v noci těsně před odjezdem. Navíc ještě souběžně s přípravou KITa se připravovalo servisní vozidlo. Začalo se demontáží součástek a vybavení z KITa. Dále měl hlavní úlohu klempíř. Později šel KIT do lakovny, kde proběhli práce v rekordně krátkém čase s perfektním výsledkem. Jako poslední jsme nastoupili opět my a mechanici na dokončovací práce, které jsme ukončili ve středu v 3:00. Ráno se ještě dodělával polep na KITa a v poledne jsme vyrazili na cestu do Příbrami, kam jsme dorazili po 14. hodině. Seznamovací jízdy byli do 18. h. a tak jsme ještě první a druhou RZ napsali a zkontrolovali. Ve čtvrtek jsme vstávali v 8:00, čekala nás snídaně a přesun na Orlickou RZ. Následně RZ 4 a 5. V poledne jsme již byli u Hořovic, kde nás čekali dvě RZ nedělní etapy. Zašli jsme ještě na oběd a v 14:15 jsme měli dotrénováno. Již tradičně jsme trénovali jen na dva průjezdy RZ, tedy napsat a zkontrolovat. Celé seznamovací jízdy nám celkově zabrali něco málo přes sedm hodin. Vše bylo samozřejmě usnadněno znalostí prostředí z minulého ročníku soutěže. I přesto je to však výborné, pozitivní na tom je, že člověk ušetří mnoho času i benzínu nikoli však na úkor dalších faktů, jako by mohla být nepřipravenost či nedokonalost rozpisu. V našem případě se jedná o velmi stručný a účelný rozpis, na kterém není v dalších průjezdech co měnit, což nám potvrdil i takový jezdec jako je Jaroslav Starý. V pátek ráno dorazil celý tým a čekala nás administrativní a technická přejímka na letišti v Dlouhé Lhotě u Příbramě, kde byla už tradičně i servisní zóna. To je velká výhoda a odpadají zdlouhavé přejezdy na přejímky a manipulace se závodním vozem. Obě přejímky jsme prošli a čekal nás jen krátký funkční test, kde jsme potvrdili usilovnou práci na opravě a vše fungovalo správně. Po 16. hodině nás čekal už jen slavnostní start na náměstí, kam jsme po loňských zkušenostech s páteční zácpou v centru města vyrazili v dostatečném předstihu. Po slavnostním startu bylo vše připraveno a mohli jsme jen odpočívat a soustředit se na závěr letošního šampionátu, kde jsme měli dobrou pozici na zisk titulu v A6. Naši pozornosti však neunikla možnost bojovat o druhé místo v Junior 2000 a slibná pozice s nadějí na zisk 3. místa byla i v S1600. To vše bylo však ještě daleko a moc dobře jsme si to s Davidem uvědomovali. Zároveň jsme si to ale nepřipouštěli a chtěli jet jako vždy, tedy s nasazením a cílem, že se pěkně svezeme a uvidíme. Sobotní start prvního vozu byl v osm hodin, my jsme startovali v 8:27. Ještě před startem jsme použili ohřívací dečky a připravili jsme si pneumatiky, které jsme po ránu vzhledem k teplotě a počasí volili měkké, tedy Michelin N00 oproti ostatním, kteří volili tvrdší směs. Na 12 km dlouhém přejezdu jsme pneumatiky udržovali v provozní teplotě. První RZ nám však optimálně nevyšla a výsledný čas byl pomalý. Hlavní příčinou bylo opět nutnost couvání do vracáků, které ještě pořadatel vylepšil postavením sudů přímo do vnitřku zatáčky ( v itineráři nebylo vyznačeno ), což znesnadnilo najetí vracáku. Tím na cestě nebyl ani žádný prach a štěrk a na čistém asfaltu, s optimálně zahřátými pneumatikami se nepodaří KITa na „17“ palcovém podvozku utrhnout a na místě otočit. Kvůli malému rejdu KITu nejde vracák ani v klidu projet. Stejná situace, která nás potkala i na městské RZ v Třebíči. Vždy se jedná o pokus, ten však nevyjde a musí se couvat, což se divákům určitě nelíbí, ale situace se jinak řešit nedá. Po pár kilometrech RZ nás čekalo couvání opět, což už nás hodně rozladilo a bylo jasné, že čas bude velmi pomalý. RZ 1 ( Sádek ) však byla za námi a tak jsme se moc těšili na další, kde nic podobného nečeká i když jsme věděli, že RZ Sádek pojedeme ještě 2x. Na RZ 2 však ale asi 500 metrů po startu se na horizontu KIT mírně vznesl a displej začal hlásit malý tlak mazání motoru olejem a tak David okamžitě vypnul benzínové pumpy a následně přívod elektřiny. Motor okamžitě zhasl a následoval pokus o opětovné nastartování k zjištění tlaku mazání. Tlak byl ale skoro žádný a tak jsme KITa odstavili u krajnice. Okamžitě jsme šli ven, zkontrolovali množství oleje a spojili se s týmem. O žádný únik se však nejednalo. To se již blížil za námi startující František Došek na dalším Kit Caru, který musím říct, mazácky ani neubral, když kolem nás projížděl i když to místo bylo opravdu úzké. To nás ještě zasáhla sprcha kamení, které od vozu odlítávalo. Ihned jsme KITa odtlačili na nedaleké místo na louce a vše bezpečně označili. Ještě jsme usuzovali, že by jsme odpojili čidlo na tlak mazání ale to jsme okamžitě zamítli a nechtěli riskovat rozsáhlejší škody na motoru, i když se zdálo, že mazání motoru funguje a jedná se jen o poruchu čidla. Servisní doprovod pro nás okamžitě vyrazil na místo, s cílem pokračovat v druhé etapě systémem Super Rally. To ve stejném místě ještě skončil Robert Achs s Filipem Langerem na poloosu a Petr Brynda k tomu neměl výletem mimo trať také daleko. Po vrácení se s KITem do servisní zóny následovala oprava, kdy se přišlo na poruchu pohonu čerpadla, takže motor opravdu nemazal. Po prohlídce motorářem nebyli zjištěno žádné poškození motoru. David ho brzkým vypnutím zachránil, což byla možnost pokračovat ve druhé etapě, i když ztráta byla obrovská. KITa jsme odevzdali do UP. Tím jsme sobotní odpoledne netradičně trávili v servisní zóně. Nedělní etapa měla start již v sedm hodin ráno. My jsme startovali v 7:53 jako předposlední posádka. Následoval servis a RZ Jince. Opět nás však potkala smůla ale tentokrát se KIT zastavil již na přejezdu ze servisu na první nedělní RZ. Důvodem byla elektronika, která nedovolila startovat ani na nedělních RZ. Proto nás opět čekalo UP a systém Super Rally. Výsledkem 20 RZ v UP z 21 v harmonogramu bylo 6. místo v A6, 4. místo v Junior 2000, 4. místo v S1600, 21. místo v A, 43. místo v MMČR a 48. místo v absolutní klasifikaci ze 49. klasifikovaných. Tento systém trošičku nechápu ale pravidla jsou tak nastavena. Posádka nemusí odjet v podstatě nic a i přesto se může dočkat poháru. To mi staví soutěže někam jinam, než jsem je jako malý kluk poznal. Kdo havaroval nebo měl poruchu tak nekompromisně balil a jel domu. Tentokrát nám tento systém pomohl, jindy zase pomohl soupeřům. Každopádně bodový zisk z posledního závodu nám zajistil zisk mistrovského titulu ve třídě A6, 3. místo v Junior 2000 a 4. místo v S1600. Před premiérovou sezónou ve velkém šampionátu a vlastně první kompletní Davidovou sezónou by jen kdo tušil, že se takový výsledek podaří. Tím by se hodilo poděkování za uplynulou sezónu ale náš tým čeká ještě na začátku listopadu soutěž evropského formátu a to Rallye du Condroz – Huy v Belgii, kde budeme nadále pilně sbírat zkušenosti a dále prosincový Pražský rallysprint, takže poděkování celému týmu za uplynulou sezónu bude později, ale i tak musím poděkovat za účast na soutěži a přípravu KITa, zvláštní poděkování si zaslouží klempíř a lakovna. Nemalé poděkování za celou sezónu si zaslouží všichni soupeři, s kterými jsme se na tratích setkali. Děkujeme fanouškům a sponzorům, kteří nás v našich startech na soutěžích podporují.
Rally Třebíč 2006 – Třebíč připomínala pro naši posádku skvělé umístění a celkový výsledek z loňského roku, kdy jsme Třebíč jeli poprvé. Avšak tratě Horácké rally nepatří až k tak oblíbeným nejen svým charakterem ale i počasím, které na předchozích ročnících vždy panovalo a míchalo pořadím. Letošní ročník byl však odlišný. Rychlé rovinaté tratě s pěkným asfaltem, množstvím retardérů a krátkými rozbitými úseky však zůstali oproti loňsku takřka nezměněny. Navíc našemu KITu rovinaté RZ s pěkným asfaltem moc nesvědčí. Změnili se etapy a loňská sobotní se jela už v pátek. Jen jedna RZ se jela v protisměru, 5 RZ se nezměnilo a na 2 RZ se jen drobně pozměnili průjezdy obcemi a byl zařazen rozbitý úsek a dvě dlouhé roviny, které nás přivedli zpět na stejné místo a pokračování loňské RZ nebo naopak, rozbitý úsek byl vynechán a místo něj se jelo po rovinách a rychlých zatáčkách. Letošní ročník byl v počasí ovlivněn jiným termínem, nepanovalo tedy typické podzimní mrholení, ranní mrazíky a už vůbec ne, tolik pro Třebíč typická mlha. Přesto však přijelo málo posádek jako v předchozích ročnících. Zůstala však atraktivní noční část soutěže. Pro nás se jednalo a soutěž, kterou jsme jeli loni. V mém případě jsem startoval v Třebíči již potřetí. To byla výhoda ve znalosti prostředí i tratí. Sám za sebe musím říct, že tratě již dobře znám a pro posádky, které jezdí české soutěže každý rok, by to chtělo alespoň trošku změnu. Došlo by tak k atraktivitě a podstatě soutěže, kde by se mělo jezdit na rozpis..Pro nás soutěž začala ve středu v poledne, tentokrát jsme se však spolu s Davidem sešli až v centru soutěže v Třebíči, protože David byl pracovně zaneprázdněn mimo domov. Trénink jsme začali v 15 h. a již po 18. h. jsme měli první část hotovou. Ve čtvrtek se začínalo v 8:00 a do oběda jsme měli všechny RZ, kromě městské která se trénuje v pátek ráno, dvakrát projety. V odpoledních hodinách dorazila do Třebíče první skupina týmu s KITem a absolvovali jsme bez problémů administrativní a technickou přejímku. Večer dorazil zbytek týmu a šlo se spát. V pátek ráno jsme ještě dvakrát projeli městskou RZ, následovala krátká zkouška funkčnosti KITa a před 12 h. jsme odevzdali KITa do UP. Tým se vydal připravit servisní zázemí do zóny na letišti u Náměště nad Oslavou. Spolu s Davidem jsme počkali do 14 h. a vydali se na náměstí v Třebíči na start. Bylo slunečné počasí a celkem teplo, okolo 24 stupňů. Po startu nás čekal ještě servis, kde jsme hned měnili brzdové kotouče a první kolo 4. RZ. První RZ jsme zajeli bez problémů. Před startem nás zarazilo, když mezi startujícími do RZ přijelo v protisměru až ke startu, přímo po trati civilní auto! Dále nás překvapil přímo na trati u krajnice ležící malý kolouch. Zřejmě ho někdo před námi porazil nebo byl nemocný a asi nemohl chodit, jinak by tam určitě neležel. Mě dál zarazilo, že když jsem v jednom úseku četl a zvedl hlavu abych se podíval, uviděl jsem hlavu koně přímo u silnice. Někteří diváci vyrazili na koukání na koni a stáli přímo u trati. Následoval 41 km dlouhý přejezd na start RZ 2. Všechny RZ proběhli bez problémů a čekal nás servis. Jen při městské RZ to nějak klouzalo. Přisuzovali jsme to však studeným gumám, které při mírném zdržení na startu vychladli. Důvodem však byl olej, který vytekl ze Skoupilovi Almery. Až však od startovního čísla 35 byla RZ zrušena. Při přejezdu do servisu začalo mírně pršet a objevili se zvěsti, že RZ 6 je mokrá. Většina posádek volila mokré obutí nebo alespoň řezaný slick. My jsme zvolili měkkou směs slick, přidala se světelná rampa pro noční RZ a následovali stejné 4 RZ. Všechny RZ jsme absolvovali bez problémů až opět na městskou. Všechny 4 RZ byli zcela suché a tak naše volba v obutí byla správná. Na městské RZ jsme však oproti prvnímu průjezdu ztratili asi 34 vteřin. Důvodem bylo couvání ve všech třech vracečkách , které na RZ jsou. Ve vytahaném štěrku a nečistotách se vyjela kolej a na suchém čistém asfaltu společně s měkkým obutím a na velkých „17“ palcových kolech je skoro nemožné KITa obrátit na ruční brzdu. Zatočit a vykroužit vracák je vzhledem k malému rejdu nemožné. Navíc při couvání nám nešla okamžitě zařadit zpátečka a tak to znamenalo další zdržení. Ve všech nočních RZ jsme zajížděli pomalejší časy oproti prvním průjezdům, což je pochopitelné ale na RZ 6, jsme se nečekaně zhoršili. Sami nevíme, čím to bylo protože pocitově jsme jeli stejně. Následoval večerní servis kde se dělala jen běžná údržba. Na ubytování jsme se dostali kolem půl druhé ráno a již v šest nás čekal budíček. Startovalo se po osmé hodině a čekalo nás 12 RZ rozdělených do 3 sekcí. Přes noc jsme čekali, jestli k nám dorazí déšť, počasí se však nezměnilo a bylo nadále sucho a teplo. První kolo čtyř RZ bylo zcela bez problémů a dařilo se nám držet dobré tempo, stejně tak i druhá sekce RZ, kde jsme však někde přišli o pravý přední blikač. Hlavním úkolem pro nás bylo vyhnout se defektu na rozbitých úsecích. To se nám vždy podařilo. Před posledním kolem RZ byl úkol jasný. Opět se vyhnout defektu a dojet rozumným tempem do cíle. To se nám však nepodařilo. Situaci jsme si oba s Davidem dobře uvědomovali ale přeci jsme udělali chybu a na RZ 19 z 20 jsme šli přes střechu. Jak řekl David, jediné co ho na tom těší, že to nebyla chyba z blbosti ale z rychlosti. Jednalo se o levou zatáčku z kopce, kterou následovala pravá. V levé zatáčce bylo už značné množství vytahaných nečistot a vyjetá kolej. Při výjezdu ze zatáčky však zadní kola vyjeli mimo kolej a následoval smyk. KIT směřoval na sloup ale když se přední kola dostali mimo asfalt do příkopu, tak KIT zakopl a zůstali jsme na střeše. Okamžitě jsme oknem u spolujezdce, které vypadlo vylezli ven. V daném místě byla jen mladá pořadatelka, která začala mávat na auta startující za námi. Já jsem běžel o dvě zatáčky zpět pro lidi, kteří nám pomohli zpět na kola. Kola zůstali všechny a tak jsme hned nastoupili ( oknem ) a pokračovali v RZ až do cíle. Při RZ nás dojel Zedník, kterého jsme v prvním vhodném momentu pustili. Za cílem a stopkou RZ jsme okoukli škody, informovali tým a pokračovali dál. Celý incident nás stál 5 min. Vedení ve třídě nám zůstalo, v A jsme se propadli o dvě místa, v S1600 o jedno a v celkovém pořadí jsme se propadli z 15. na 21. místo. Čekala nás ještě poslední 15 km dlouhá RZ. Všude bylo sklo, které padalo postupně dovnitř ale i přes opatrnou jízdu se nám s poškozeným KITem podařilo zajet 21. čas na poslední RZ. Při dojezdu do servisní zóny ještě za Davidem přišel Milan Pražák ( spolujezdec Zedníka ), a začal nadávat, že jsme ho nepustili. Že za námi jel jakou dobu a my jsme mu neuvolnili místo. Následovali emoce a vysvětlování, že to prostě nešlo. Na to jsem se od Milana dozvěděl, že jsem „vylízanej“. Pravdou je, že po nehodě nám zbylo jen pravé zrcátko, navíc ani já, ani David jsme do něj neviděli, tudíž nevíme, jak dlouho za námi Zedník jel. Lidi však nemávali a že je za námi, jsme přišli až v nájezdu do úzkého šotolinového úseku, kde uhnout nešlo. Hned za ním, při nájezdu na široké jsme mu však cestu uvolnili. Za zdržení se mu omlouváme ale je potřeba si sáhnout i na své svědomí, kdy na Čínovském okruhu při Rally Šumava 2006 Zedník brzdil jezdce jako Jelínek, Szabó, Skoupil a další, navíc při výjezdu z okruhu neuposlechl zvláštní ustanovení soutěže a pokyny pro okruh a málem sestřelil rakušana Stengga a to Čínovský okruh je dostatečně široký a zrcátka měl Zedník všechny. Následoval servis, kde už se na KITu ani nic nedělalo, jen se měnilo kolo s defektem, který nás ještě na přejezdu do posledního servisu potkal. Dojeli jsme do cíle. Výsledkem bylo 1. místo v A6, 2. místo v Junior 2000, 5. v S1600, 6. v A a 21. v absolutním pořadí. I přes všechny problémy, které jsme si ke konci soutěže nadělali jsme docílili vítězství ve třídě, ve které jsme po kotrmelci snad ani nedoufali. Třebíčská soutěž byla tentokrát o hodně jednodušší, než v minulých letech a to díky počasí, které bylo nečekaně dobré. Byla to další cenná zkušenost a poznatek, do dalších soutěží. Děkujeme za podporu fanouškům,zvlášť těm v červených tričkách, kteří byli nepřehlédnutelní. Poděkování patří celému týmu za bezchybný výkon, kterému jsme tak přidělali starosti s přípravou KITa na další soutěž. Děkujeme sponzorům a partnerům.
Barum rally Zlín 2006 - tradiční podnik českého mistrovství a pro mnohé pomyslný vrchol sezóny. Přípravu na Barum rally jsme u KITa vzali velice důkladně a pečlivě. Mezi Bohemkou a Barumkou byla spousta času a tak byla provedena kompletní repase podvozku a převodovky. Na cestu do Zlína jsme se s Davidem vydali v úterý po čtvrté hodině, ale cesta se z komplikovala již na 50. km dálnice D1, kde havaroval kamion a ucpal dálnici v obou směrech. Vzhledem k nutnosti být ve Zlíně do 21. hod k vyzvednutí itineráře, jsme okamžitě z dálnice sjeli se snahou se na co nejbližším místě znovu napojit, ale to jsme nebyli jediní, koho to napadlo a tak se malá okresní silnice po pár minutách také skoro ucpává. Do Zlína jsme proto zavolali omluvu a s půl hodinovým zpožděním dorazili. Ubytovali jsme se v Otrokovicích, nedaleko servisní zóny. Ve středu ráno jsme vstávali v 7:30, čekala nás snídaně a přesun na RZ Slušovice, ale to jsme se ještě museli zastavit na ředitelství a požádat a výkaz seznamovacích jízd, který nám v dokumentech přebraných v úterý večer chyběl. Pak jsme již začali RZ Slušovice, kde po umělém skoku zůstal stát Roman Kresta. Pokračovali jsme Pindulou a zašli na oběd, poté následoval Troják. Počasí bylo optimální, teplota kolem 2O ºC , polojasno a sucho. Na hotel jsme se dostali kolem 2O hod , kde nás čekala večeře. Já jsem ještě maličko upravoval rozpis a provedl přípravu na další den. David si četl, ale po chvilce usnul. Ve čtvrtek začínal trénink o hodinu dříve, stejně tak i budíček a snídaně. RZ Halenkovice byla nedaleko od hotelu. Pokračovali jsme RZ Kudlovice, se zastávkou na obědě v restauraci, kde dělají výborné kolena. Oběd se vzhledem k časové rezervě ( nejeli jsme shakedown ), slunečnému počasí a dalším přítomným posádkám protáhl na více jak dvouhodinové sezení. Nejprve jsme po příjezdu potkali Frantu Pokladníka, později dorazil Emil Triner s Vaškem Arazimem, Zdeněk alias Mr. Cimbu a také Jirka Vlček se svoji skupinou. Dotrénovali jsme ještě krátký Komárov. Od 18.hod bylo značení mechanických částí, kde jsme si nechali zaplombovat náhradní převodovku. Přesunuli jsme se na hotel, kde jsme odpočívali a čekali na večerní ( 22:45 – 00:15 ) čas tréninku městské RZ. Z domova , kolem půlnoci vyrážel na cestu do Zlína celý tým a servisní zajištění spolu s KITem. V pátek jsme vstávali až po osmé hodině, jen abychom stihli snídani a v 10:12 a 11:12 nás čekali administrativní a technická přejímka. To již velmi silně prší a déšť ustává až v odpoledních hodinách. V 17. hod. odjíždíme od hotelu s KITem na slavnostní start. Pak se přesouváme zpět a čekáme na večerní start městské RZ. Vzhledem k délce městské RZ a vlhkosti silnice obouváme Michelin TA, což se později projevuje na dosaženém čase, který je oproti soupeřům pomalejší. Jeli jsme však i dostatečně opatrně abychom předešli zbytečným problémům v pokračování soutěže. V sobotu ráno jsme celý tým vstávali v 6:00 a vydali se do servisní zóny. Silnice byli suché, ale po vydatném dešti se dalo předpokládat, že bude během závodu velké množství vytahaného bláta na trati a v lese mokro. Volili jsme tak obutí 00-00. V 8:34 startujeme a čekají nás Slušovice. RZ známá z letošní Kopné. Ve třetí zatáčce RZ již však jdeme lehce mimo trať. Jednalo se o mokrý úsek po horizontu, kde se musí brzdit. Časová ztráta je však minimální a pokračujeme. V půlce RZ však přichází další chyba. Po dobrždění do pravého vracáku a odbočení pomocí ruční brzdy nás stahuje škarpa a končíme na skoro dvě minuty v příkopu, než se mi podařilo usměrnit diváky a s jejich pomocí vyndat KITa zpět na silnici. To je hned na začátek velká ztráta, ale při tak dlouhé a náročné soutěži neznamená úplný konec nadějím. Následuje Pindula, kde se myšlenky o naději potvrzují při pohledu na velký počet posádek končících po příkopech. Pindula sama o sobě je těžká RZ ale počasí a množství bláta to jen umocnilo. Po 2. RZ je servis, volba pneumatik zůstává, dělá se jen preventivní kontrola a vyrážíme na Troják. Tempo a rytmus, kterým jsme začali a je důležité ho udržet je slibné, ale asi v půlce RZ na úzké silnici v lese trefujeme levým předním kolem železný kolík uvnitř zatáčky, který byl skrytý keříkem nebo vysokou trávou. Nešlo však i zkracování zatáčky, kolík byl hned u kraje asfaltu a navíc ještě vyhnutý do silnice. Myslíme na defekt, ale to se nepotvrzuje, pokračujeme proto v tempu dál, ale David zjišťuje, že se mu do pravých zatáček těžko zatáčí. Asi po 5. km, když se z hlavní silnici sjíždí na vedlejší ( obec Držková, start Podhoranu ) a hned nato na úzký mostek, na který se skoro nevejdeme ,už víme, že je zle. Naštěstí neovladatelný KIT míří po asfaltu k vratům domu, což dává prostor pro brždění. Jdeme ven a kontrolujeme, co se stalo. Zjišťujeme ohnutou vzpěrnou tyč na levém ramenu . Proto pokračujeme do cíle RZ, kde hned za stanovištěm STOP sundáváme kolo a kladivem se snažíme alespoň trochu tyč srovnat. Následuje přejezd na druhý průjezd Slušovicemi, ale řízení jde stále více z tuha a je to čím dál horší. Navíc nám do vnitřního prostoru auta proniká zápach a kouř spáleného oleje. Před startem zjišťujeme další vážnou závadu prasklý obal servořízení . Rozhodujeme se však pokračovat, proto připravuji hasící přístroj, protože olej ze serva teče rovnou na svody výfuku. Při průjezdu Slušovicemi potkáváme stojícího Tondu Tlusťáka s uraženým kolem, stejně tak postávají o kus dále naši starší kamarádi z Itálie Diego Gonzo a Paolo Pissani . Absolvujeme s největší opatrností a vědomím o poškozeném řízení ještě Pindulu a pak směřujeme konečně do servisu. Vše je připraveno a následuje výměna řízení a levého ramena. Výměna se protahuje, v časovce stíháme jen tak, tak o dvě minuty před vyloučením a proto dostáváme penalizaci. Aby bylo všeho dost, tak po výjezdu ze servisu, hned po asi 300 metrech se ozve z převodovky podezřelý zvuk - nevydržel diferenciál, auto se zastavuje a pro dnešek končíme. Na laně se vracíme zpět a mechanici okamžitě začínají s výměnou převodovky , abychom auto mohli odevzdat do UP a v neděli mohli systémem Super rally pokračovat. Výměna proběhla bez problémů a vyrážíme s Davidem na krátký test kousek za Otrokovice. Aby smůly nebylo málo, pravým předním kolem najíždíme na nějaký předmět skrytý v trávě a děláme defekt. KITa se nám však podařilo odevzdat do UP a v neděli budeme se ztrátou 2 x 5 min. za neprojeté 2 RZ , + 2,10 min. penalizace pokračovat. Startujeme až v 9:18 mezi posledními vozy Barum rally. Nejsme v Super rally však sami, stejně jako Tlusťák, Brynda, Gonzo, Honda, Achs, Veselý.. Na nedělní 3 RZ volíme obutí 20-00. Na RZ Halenkovice dojíždíme a předjíždíme 3 auta, na Kudlovicích 2 auta a Komárově jedno auto, kde ještě těsně před koncem musíme couvat, což ale nejde vzhledem k dalšímu novému problému - nedaří se zařadit zpátečku a tak nám musejí pomoc diváci a ztrácíme asi 12 s.! Předjíždění na RZ pokaždé znamenalo ztrátu, zvlášť když auto dojedete na úzkém úseku a i kdyby jezdec chtěl, tak nemá vůz za ním jedoucí kde pustit a nebo ještě horší varianta, že jste na širokém úseku ale jezdec vás prostě pustit nechce! V servisu začíná značně pršet a vody je mnoho, místní tvrdí , že pršet už bude celý den, proto volíme mokré Michelin TE. Záhy zjišťujeme ale značnou chybu, protože po výjezdu ze servisu a ujetí asi 5 km je zcela sucho. Doufáme však alespoň v mokré RZ, ale není to pravda a Halenkovice a Kudlovice jsou zcela suché. Doufali jsme ve zlepšení výsledku, když přední část startovního pole mají slick a prší , ale nebylo tomu tak a pomalejší časy jsme zajížděli my. Navíc se opět opakuje předjíždění. Gumy se velice rychle zahřály a začaly klouzat, čemuž odpovídala i jízda a hlavně časy. Na Kudlovicích jsme udělali další chybu. Při vyjetí z tratě a vracení se zpět na asfalt jsme ohnuli zadní nápravu. Po sdělení této informace z nás už v servisu museli být mechanici ,,na prášky,, . Na startu poslední RZ soutěže Komárov však začíná pršet a alespoň jedna RZ bude na mokru, ale to jsou již kola značně sjetá. Opět zajíždíme pomalejší čas, protože nám prší a většina posádek měla sucho. Soutěž jsme dokončili a obsadili 4.místo v Junior 2000 , 7. místo v A6 , 14.místo v ,, A,, a 47. místo absolutně. Soutěž to byla náročná, umocněna počasím a deštěm v pátek. Pro nás to byla na rozdíl od Bohemky , soutěž s velkým množstvím vlastních chyb, hlavně na trati , ale i v servisu při volbě pneumatik. Přesto jsme rádi, že jsme se zúčastnili a soutěž dokončili. Byli to pro nás cenné kilometry. Děkujeme sponzorům a fanouškům. Nejvíce však tentokrát mechanikům a celému týmu, kteří pracovali opět výborně a já s Davidem jsme jim to nevrátili v podobě dobrého výsledku, který je vždy potěší a dodá další impuls nám pomáhat .
Rallyesprint Kopná 2006 - po krátké pauze po sprintu v Pačejově nás čekal další náročný závod se zaměřením na přípravu na skoro domácí Bohemia rally. Již dopředu dobře známá a těžká Kopná. Pro Davida to byla jeho první opravdová soutěž, kterou však jel loni s Richardem Nesvadbou a tak bylo jasné, že se bude tvořit nový rozpis. Určitě byla opět výhoda znalosti prostředí a i tratí, které byli shodné s loňskou Kopnou či Barumkou. Mě jako spolujezdce čekala zcela neznámá soutěž, snad jen televizní vracáky a úseky mi byli dobře známí. Pro mnohé závodníky, zvláště domácí, je tento závod vrcholem sezóny a tak jsme se moc těšili a čekali, jak na tom budeme oproti soupeřům. Příprava KITa před soutěží byla zaměřena hlavně na podvozek, tlumiče prošli repasí a dělala se celková údržba podvozku a celého KITa. Na cestu do Zlína, kde bylo domluvené ubytování jsme se vydali již ve středu v podvečer. Vezli jsme ještě z Mladé Boleslavi sadu tlumičů pro Jarka Orsáka a další věci na KIT CARa pro naše soupeře, což nám zabralo večer a spát jsme šli až kolem půlnoci. Ráno byl budíček v 8:30, přesun do Podkopné Lhoty, kde jsme potkali řadu známých. Začli jsme trénovat až kolem oběda. Již v 16. hodin byl rozpis na dva průjezdy připraven, následoval odpočinek, večere. O půlnoci vyrážel celý náš tým na cestu do Zlína, kam ráno před šestou hodinou dorazili a šli spát. Já a David jsme vstávali v 9:00 a čekala nás pouze kontrola rozpisu a stavu trati, co se táče vytahaných nečistot či kamení. V případě deště by se jednalo ještě o doplnění rozpisu. Silný déšť však přišel až v odpoledních hodinách a to již dopředu stěžovalo podmínky, které nás budou na trati, s číslem 44 čekat. 14:20 a 14:50 jsme prošli administrativní a technickou prohlídkou a nutno říci, že tentokrát to až tak bez problémů neprobíhalo. Jeden nejmenovaný technický komisař se asi doma zabýval otázkou KIT CAR a přišel na mnoho nového a proto následovalo studování a předkládání homologace, kde jsme dokazovali, že auto je zcela v pořádku. Odpoledne jsme strávili čekáním a přípravou v servisu spolu s týmem a krátkým funkčním testem hned za Slušovicemi. V 19:37 jsme startovali a následoval páteční prolog, který se oproti loňskému ročníku nejel za tmy ale zase byl zpestřen umělým skokem, který byl již znám z Barum rally. Na prologu jsme zvolili vzhledem k nedostatečnému ohřátí pneumatik a riziku defektu optimální tempo bez zbytečného riskování. Jak říkají zkušenější „na prologu se nevyhrává, závodí se až zítra“. Večer jsme šli brzo spát okolo desáté hodiny a očekávali, jestli právě začínající déšť bude mít vliv na zítřejší podmínky na trati a volbu pneumatik. Ráno jsme všichni vstávali v 5:30 a vydali se na cestu do servisního parkoviště na závodišti ve Slušovicích, kde jsme byli jako servis mezi prvními a jako jezdci určitě první. Start byl 8:37 a následoval servis, kde se řešila otázka pouze volby pneumatik. Silnice byli ještě vlhké, místy suché, někde dokonce mokré, takže se dalo očekávat, že v lesích bude mokro, celkově bude velké množství nečistot na trati a podle předpovědi mělo být zataženo a celkem chladno, což naznačovalo, že trať bude jen velmi pomalu osychat. Proto jsme na první ranní dvě RZ volili mokrou gumu na menší množství vody. To se ukázalo jako velmi dobrá volba i vzhledem k teplotě. Na RZ 2 zajíždíme 4. čas pouze o 0.3 s pomalejší než Milan Kneifel, což je pro nás slibné ale už tady nám Luboš Minařík ukazuje, kdo je doma a jede kolem domu. Na 3. RZ zajíždíme 3. čas 6.2 s za Kneifelem avšak porážíme Minaříka o 1.6 s. Následuje servis bez nejmenších problémů, jen volba pneumatik je opět těžké rozhodování. Nakonec volíme stejnou variantu jako ráno i když na RZ 4 Hvozdná by byl slick asi lepší, avšak RZ 5 Kopná I. a RZ 6 Májová-Podhoran byla naše volba výhodnější, vzhledem k profilu trati, navíc na obloze byli stále mraky a občas se na předním okně objevili i kapky. Po 6. odjetých RZ jsme byli na průběžném 3. místě ve třídě před Lubošem Minaříkem, který udělal na RZ 6 defekt, což ho stálo drahocenný čas a propad o dvě příčky v hodnocení třídy, nás ke konci RZ 6 potkali menší problémy s brzdami, které ke konci ztráceli účinek a David musel hodně našlapávat pedál a připržďovat i na rovince. Následoval servis, kde bylo jasné, že se na nás ještě Luboš pokusí zaútočit i přesto, že náš náskok činil 18.2 s. Ale RZ 7 Hvozdná a poslední RZ 8 Kopná ll. v opačném směru měli rozhodnout. Nechtěli jsme se spolehnout na snad dostatečný náskok a rozhodli se bojovat. Na RZ 7 Hvozdná, která svým charakterem zrovna nesvědčila našemu slabému motoru jsme však dokázali držet krok a od Luboše dostali 2.4 s. 15.8 s do poslední RZ byl dostatečný náskok ale v případě, že za sebou máte Luboše, na domácí půdě a ještě k tomu na RZ, kde každý den jezdí do práce, není nic jistého. Na poslední RZ jsme ztratili 6.6 s a to už bylo jasné, že nám stačí k úspěchu na Kopné. Nakonec jsme skončili 3. v A6, 2. v Junior 2000, 6. v S1600, 7. v A, 14. místo v MČR a 17. místo absolutně. Kopná byla určitě nejtěžší sprint, náročná avšak krátká soutěž na obvyklých úsecích, pro mnohé dost dobře známých a i proto, je tam těžké uspět. Zároveň se jednalo o krásnou, výborně organizovanou soutěž, za kterou patří pořadatelům poděkování. Pro nás znamenala opět mnoho poznatků a nových zkušeností, které snad pomůžou v budoucnu. Poděkování patří zvláště celému týmu, který pracoval jako vždy bezchybně, četným fanouškům u trati, kteří nás hnali dopředu, všem sponzorům a partnerům. Zvláštní poděkování je tentokrát pro Davida.
Rally Český Krumlov 2006 - samotná soutěž již dopředu naznačovala svoji obtížnost a jedinečnost což u nás, zvláště u Davida, značilo velké natěšení a nedočkavost. Příprava před soutěží byla postavena na optimálním nastavení KITa na testování v Bělé pod Bězdězem a na důkladné přípravě vozu, abychom docílili provozní spolehlivosti. Jak už na českokrumlovské soutěži bývá zvykem, kdo dojede do cíle tak uspěje. Trénink začínal až ve středu odpoledne, což ušetřilo čas pro naše studijní povinnosti ale značilo už dopředu náročnost tréninku a to opět na soutěži, kde budeme startovat poprvé a neznalost trati je oproti soupeřům nevýhodou. Na cestu jsme s Davidem vyrazili ve středu ráno kolem půl deváté. Chviličku po poledni jsme byli na místě, vyzvedli jsme si itinerář, dali pauzu a posvačili. Přesunuli jsme se na start první zkoušky a trénink začali ve 14:00 oproti původnímu plánu, kdy měl trénink začínat až v 15 hod. Ve středu nás čekali jen 2 RZ ( Sv. Ján + Kohout ) a již kolem 17.hod. jsme měli dva průjezdy. Na obloze se však objevili mraky a tak jsme do poslední chvíle čekali na déšť a zda máme vyrazit na třetí průjezd RZ, z důvodu aktualizace rozpisu za deště, kdyby nám náhodou při soutěži pršelo. Po cestě na start nás potkal ještě nepříjemný zážitek, kdy jsme jako druhé auto přijeli k dopravní nehodě, při které zůstal řidič i spolujezdec zaklíněn v autě, které skončilo v lese. Na hotel v Rožmberku, kde jsme stejně jako při Janner rally bydleli, jsme přijeli asi v půl desáté. Zašli jsme ještě na polévku a šli spát. Budíček byl v 6:30, snídaně a přesun na start RZ Přídolí, kde jsme hned od 8:00 začali trénink, který se nám zdál poměrně našlapaný. Následovala Zátoň a konečně proslulé Malonty. Trénink jsme končili před 14. hod, jak bylo od pořadatele stanoveno a stihli ho jen tak tak. Později se od ostatních posádek dozvídáme, že na stížnosti byl trénink prodloužen do 16.hod. Přesouváme se do prostor přejímek, kde na nás již čeká celý tým. Od 14:30 se jede shakedown, kam jsme se původně pro jistotu přihlásili ale nakonec se ho neúčastníme z důvodu šetření auta. Zda vše funguje, tak jak má, jsme si při krátkém testu vyzkoušeli doma, v neděli před odjezdem. 17:57 máme administrativní přejímku a 18:27 technickou přejímku. Obě v pořádku procházíme a přesouváme se s týmem na hotel, kde všichni společně večeříme. Kolem desáté hodiny jdeme s Davidem spát. V pátek ráno je v 8:00 snídaně, nás s Davidem čeká ještě od devíti hodin natrénovat krátký Římov. Zbytek týmu ještě jednou kontroluje KITa. Kolem 11. hod se všichni scházíme na hotelu a dělíme na dvě půlky. Jedna půlka mechaniků a manažer se přesouvá do Českých Budějovic do servisní zóny, druhá půlka zůstává spolu s námi na hotelu, z důvodu jištění při přesunu KITa z Rožmberku do Českého Krumlova do uzavřeného parkoviště, kam se musí mezi 15 – 16 hod. KIT odevzdat. Spolu s Davidem ještě lehce obědváme, později se oblékáme do závodního oblečení a v 14 hod. vyrážíme na cestu do Krumlova. Po cestě ještě začnou nečekané problémy, kdy se zdá, že do motoru nejde benzín a to i přesto, že David zapíná i druhou benzínovou pumpu. Tlak paliva je však správný a tak zastavujeme. Důvodem by tak mohla být elektroinstalace a při kontrole přicházíme na špatnou pojistku, kterou měníme. Po chvilce pokračujeme, vše je v naprostém pořádku a KITa odevzdáváme v 15:00 do UP. Následují dvě hodiny čekání do startu prvního vozu, které si krátíme s mechanikami a soupeři. Později se část týmu, která nás doprovázela do UP vydává do dodatečné přezouvací zóny, která je hned po startu a umožňuje výměnu pneumatik. To již začíná slabě pršet a je jasné, že výměna pneu na mokré bude nezbytná. 17:38 startujeme,déšť je již silný a přezouváme na mokré kola. Hned jako první RZ je těžká Zátoň. Obouváme kola na mokro – Michelin T1A ale jak se později ukazuje, i takové kolo je na velké množství vody, která v okamžiku byla na zemi, málo a zcela vodu neodvádí. Jiné řešení však není. Hned po úvodních třech kilometrech však děláme chybu, v pravotočivé zatáčce kde byla díra stálo velké množství vody, KIT šel po kolech nedotáčivě ven a ve snaze zabojovat si David pomáhá ruční brzdou, to již nebylo nic platné a trefili jsme strom. Okamžitě se mě David ptá, jestli jsem v pořádku a jdeme oba přes moje dveře ven. Já jsem okamžitě běžel proti směru RZ se znakem OK upozorňovat posádky za námi když na mě volal David, pojď rychle zpět, to pojede. Naštěstí jsme strom zachytili jen na levé zadní dveře, což přežilo kolo a mohli jsme pokračovat. Okamžitě jsme naskočili zpět, připoutali se a pokračovali jsme dál v RZ ale čekalo nás ještě více jak 20 km za hustého deště. Hned po rozjetí zjišťujeme neklidnost při jízdě a proto velice opatrně pokračujeme a pouštíme posádku startující za námi. Za cílem RZ jdeme zkontrolovat levé zadní kolo a musíme pokud možno co nejvíce vytáhnout ohnutý blatník, který při každém propružení brousí kolo. To se nám částečně daří a alespoň ostrou hranu ohýbáme ven od kola. Později informujeme o situaci mechaniky ať se připraví na výměnu zadní nápravy a celkové zprovoznění KITa. Důležité bylo i zadělání rozbitého zadního okna, kterým se do vozu dostávalo množství nečistot a vody. Navíc venkovní teplota nám na klidu nepřidala a pára při dýchání byla viditelná. Po pár kilometrech jsme na RZ 1 potkali již stojícího soupeře Pavla Kundráta a z měření sil mezi KITy nebylo již v půlce první RZ nic. Následovala RZ 2 Soběnov ( Sv. Ján ) kterou jsme v rozumném tempu a v rámci možností dokončili. V servisu bylo již vše připraveno na boj. Na pomoc přišli i kamarádi Cvrčkové a pomocnou ruku nabídl i soupeř Duša Kouřil. Během 20. minut bylo vše v pořádku a my mohli pokračovat. Na RZ 3 ( opět Zátoň ) množství vody snad ještě přibylo, navíc v době našeho průjezdu se již značně stmívalo a jet bylo nesmírně težké. RZ 4 Soběnov byla před našim startem přerušena pro zásah sanitky na pomoc divákovi, kterému přejel Zdeněk Vlček nohy. Nakonec pro velké zdržení byla RZ 4 zrušena na následoval volný průjezd. Ve večerním servisu se vše zkontrolovalo, dělala se jen běžná údržba a mohli jsme v doufání, že zítra bude lépe usnout. V sobotu se vstávalo poměrně brzy ( 5:15 ) a po 4. hodinách spánku jsme natěšení vstávali na druhou etapu. Nevýhodou však byla kvůli ztrátě z páteční etapy startovní pozice až u konce startovního pole. Hned po ránu nás čekali proslulé Malonty. Nepršelo ale silnice byli ještě vlhké, na některých místech voda ještě stála a na RZ bylo velké množstvím vytahaného bláta a nečistot. Malonty nám však už od začátku sedli a to bylo důležité. Následovalo Přídolí a dva krásné skoky. Kousek po startu nás však zastavil stojící Orsák na trati RZ a nutno říci, že stojící dosti nevhodně, ke konci nás ještě před skákacím horizontem zbrzdil havarovaný Král. Hned po dojetí do servisu jsme žádali o přidělení náhradního času ale úplně zbytečně a naší žádostí si troufám říct, že se nikdo ani nezabýval. Ještě nás potkali problémy s palivoměrem, který chvíli ukazoval stav a chvíli zase ne. Navíc po páteční bouračce přestala fungovat i Coralba u spolujezdce, tudíž zjistit stav paliva bylo nemožné a museli jsme se spolehnout pouze na předem vypočítaný stav paliva. Následovali opět Malonty a pro nás opět poměrně dobře a to i přesto, že nás před koncem potkal pomalý defekt a za stopkou RZ jsme měnili levé přední kolo, navíc se nám podařilo asi na 20 km dojet Fišera, kterého předjíždíme. Pak opět Přídolí, kde asi v půlce máme špatný pocit, že se jedná o další defekt, tentokrát pravého předního kola, to se však nepotvrzuje a jsme rádi, protože by jsme neměli za co kolo vyměnit, tak by jsme do servisu museli pouze po ráfku na zadní nápravě a do servisu to bylo více jak 25 kilometrů. Na další RZ Římov a Kohout je již obloha skoro bez mraků a volba pneumatik svádí na slick ale v rámci teploty a také toho, že už nebude servis ale pouze dotankování se rozhodujeme dále pro mokrá kola. Již na startu Kohout 1 začíná pršet. Následuje dotankování a ještě jednou Římov a Kohout. Vše jsme podstoupili a vyvarovali jsme se zbytečných chyb, na Kohoutu ještě jednou dojíždíme a předjíždíme Fišera. Dojeli jsme do cíle v Jelení zahradě a KITa odevzdali do UP. Přesouváme se na hotel, vykoupat a navečeřet a následuje od 21. hod. vyhlášení výsledků. Bohužel se to týká jen vítězů..Soutěž jsme dokončili 2. v A6, 3. v Junior 2000, 5. v S1600, 9. v A, 26.v MMČR a 32. v absolutní klasifikaci. Soutěž to byla nesmírně náročná, umocněná ještě počasím avšak hrozně krásná a zajímavá. Opět jsme si odvezli velké množství zkušeností a poznatků, zážitků a vzpomínek. Poděkování patří našim výtečným mechanikům a všem dalším členům týmu, kteří zajistili bezproblémový chod celého týmu, zvláštní poděkování Cvrčkům za pomoc při výměně zadní nápravy a také za nabídku panu Kouřilovi. Dále našim sponzorům, fanouškům a nesmím zapomenout ani na podporu našich rodin. Všem patří velké poděkování.
Hustopeče 2006 - Rallysprint Hustopeče nebyl původně v plánu týmu ale po dohodě jsme usoudili, že vzhledem k vynechání soutěže MMČR na Slovensku a startu až v Českém Krumlově by pauza byla až příliš velká a tak jsme odeslali přihlášku do Hustopečí a začali dokončovat přípravy. KIT prošel důkladnou repasí všech částí kromě motoru a byl po zimní části soutěžní sezóny přestavěn zpět na asfaltový „17“ podvozek. Na trénink jsme se v poklidu vydali ve čtvrtek ráno kolem deváté hodiny. Chvilku po poledni jsme byli na místě, vyzvedli jsme si itinerář a potřebné náležitosti a vydali jsme se na první rychlostní zkoušku. Ve čtvrtek bylo povoleno trénovat pouze 1. a 3. RZ. Obě jsme si napsali a zkontrolovali. Již v půl čtvrté bylo hotovo a jeli jsme na penzion v Dolních Dunajovicích. Jednalo se o překrásný komplex s vinným sklípkem, jak se na Jižní Moravě sluší a patří. Zašli jsme na domluvenou večeři, koukli jsme se na „onbord“ Martina Prokopa z Barum rally 2004 a s patřičnou motivací jsme šli spát. V pátek byl budíček v 6:30, od sedmi hodin snídaně a v 8:00 jsme byli na startu RZ 2, kterou jsme napsali a zkontrolovali. Pro dostatek času, začátek slabého deště a hlavně zjištění posledního aktuálního stavu RZ jsme těsně před koncem tréninku všechny RZ ještě jednou projeli a doplnili převážně jen vytahané bláto, štěrk a na šotolinových úsecích vyjetou kolej. Následně jsme se přesunuli do prostoru administrativních a technických přejímek, kde byl domluven sraz s doprovodem a celým týmem. Obě přejímky jsme prošly bez problémů, přesunuli jsme se na penzion, kde následoval krátký test s KITem a přesvědčili jsme se, že všechno funguje tak jak má. Po večeři jsme se zúčastnili exkurze od pana majitele po vinném sklípku, dozvěděli se něco o víně a historii vinařství na Moravě a šli spát. Start z náměstí v Hustopečích jsme měli v 8:24, budíček tak byl v 5:30. V servisní zóně jsme byli o hodinu později, připravili jsme vše potřebné, lehce jsme s Davidem posnídali a už se nemohli dočkat, až vše začne. Vzhledem k nočnímu dešti byli silnice vlhké, předpověď a pohled na jasnou oblohu dávala jistotu, že déšť nás v průběhu krátké soutěže nečeká, teplota vzduchu poměrně rychle stoupala a tak jsme se s Davidem shodli, že hned od rána pojedeme slick i přesto, že většina soupeřů volila gumy typu medium, někteří dokonce variantu mokrých a někteří řezaný slick. Jak se později podél časů ukázalo, naše varianta nebyla až tak správná, gumy se nám nedařilo udržet zahřáté na provozní podmínky. Tudíž se nejednalo o chybu ve volbě typu gum ale chybu směsi tvrdosti slicků. První ranní RZ byla rychlejšího charakteru a vedla celá mezi vinicemi. V půlce RZ však přišla chyba. V dobrzďování na odbočení na křižovatce typu T jsme byli o kousek delší a následoval výlet mimo trať na podmáčené pole a návrat zpět trval asi 15 s.! 2. RZ byla asi do půlky téměř naprosto suchá, pak ale přišla pasáž lesem a náročné stoupání lesem na kluzkém asfaltu, kde jsme hodně ztráceli. Na 3. RZ přišla ještě jedna chyba. Nechtěli jsme zbytečně riskovat defekt kola, který by nás na sprintu poslal ke konci výsledkové listiny, to znamenalo nechtěné vyjetí mimo vyjetou stopu. Zastavili jsme se a museli couvat, což bylo dalších asi 10 s. navíc. Na všech třech zkouškách bylo množství nečistot a museli jsme hodně doplňovat do rozpisu. Po 3. RZ bylo seskupení na náměstí v Hustopečích, kde jsme zjistili pokles tlaku v levé zadní pneumatice. Jednalo se o klasické píchnutí pneu někde na přejezdu z cíle RZ do seskupení. Následoval servis a ještě jednou všechny tři zkoušky. RZ 4 a 5 jsme projeli bez problémů ale na 6. a poslední RZ soutěže, přišel zásadní problém Na 8 km RZ jsme v plném tempu dojeli zasahující vůz ABA, tudíž jsme zpomalili a pokračovali za tímto vozem po RZ. Nikdo z přítomných pořadatelů na RZ nás neupozornil a dále neupozorňoval předepsaným praporkem ani jiným způsobem. V prvním následujícím radiobodu jsme zastavili a informovali se na vzniklou situaci. Pořadatel nic nevěděl a ani po důsledném upozornění, praporkem mávat nehodlal a ani nezačal. Pokračovali jsme tedy dále za zasahujícím vozem a v dalším radiobodu opět zastavili. Opět pořadatel nemával, nevěděl co se děje a ani nevěděl, co má dělat. A tak jsme opět pokračovali opravdu velmi pomalu za vozem ABA až do následujícího radiobodu na 14 km RZ! Tam stál mimo trať již uhašený vůz jiné posádky. Obsluha radiobodu opět nemávala a jen nám oznámila, ať pokračujeme do cíle RZ. To se již za námi objevil vůz startující za námi, který však o ničem také nevěděl, nikdo na něj nemával a tak jel v plném tempu. Do cíle zbývalo 1,2 km. RZ jsme dokončili, nikdo v časové kontrole o ničem nevěděl a při žádosti o zapsání, že budeme žádat náhradní čas, začal být časoměřič poněkud vyveden z rovnováhy a jeho ochota o zapsání nebyla naprosto žádná. Po dojezdu jsme informovali patřičné činovníky, podali žádost o přidělení náhradního času a čekali, jak vše dopadne. Náhradní čas nám byl přidělen ale jen o 20 s. lepší, než jsme dosáhli a to jsme za zasahujícím vozem ujeli 6 km a ve třech radiobodech zastavovali. Při řešení této situace nám sportovní komisař Venuš, který o náhradním čase rozhodoval sdělil, že takto rozhodl dle řádů. Jak jsme však oprávněně namítali, že kdyby to bylo skutečně podle řádů, přidělený čas by musel být ještě asi o 40 s. lepší než ten již přidělený. Pan Venuš se jen ušklíbl, že tak to rozhodl. Nesouhlasili jsme a tak jen pronesl, že dál už to řešit nebude a pokud se nám to nelíbí, můžeme po zaplacení 10 000 Kč podat protest. Přispívat však tímto způsobem za takový přístup nehodláme.Tímto rozhodnutím jsme tak přišli o první místo v Junior 2OOO, které se nám však později vrátilo, protože posádka před námi, nebyla do této třídy přihlášena. Dalším problémem bylo zařazení Dušana Kouřila s Fiatem Punto S1600 do třídy A6. Námitce po podání žádosti o přezkoumání nám bylo vyhověno a tím nám patřilo druhé místo v A6 ale také nám bylo oznámeno, že toto si musíme hlídat sami a žádost podávat již při vyvěšení převzatých posádek před začátkem soutěže. Nevím, proč by jsme si my, jako tým či posádka, měli hlídat všechny posádky, jestli se správně přihlásili a jsou správně zapsáni v průběžných výsledcích, od toho tam snad jsou příslušní činovníci, kteří jsou řádně proškoleni a je to jejich práce. Nebo že by se tam snad jezdili jen dívat, užívat a pobírat peníze? Pak přišel ještě jeden problém, kdy jsme naopak my, nebyli zařazeni do S1600, kde podle řádů s dováženým KITem a řádně vyplněnou přihláškou můžeme startovat? Hlavní technický komisař Maňas první nevěděl, jak můžeme startovat v obou třídách. Po vysvětlení, že je to tak uvedeno v řádech a dovážené KITy mohou startovat uznal, že je to pravda a do S1600 nás tedy zařadí. Měli jsme být v S1600 na 3. místě ale dodatečně tam tedy přeřadili ještě Kneifla, protože má přeci také KITa ale trošku pozapoměli, že je tam podmínka nejen dovážení ale i přihlášení uvedením v přihlášce. Po sérii dohadování a řadě žádostí jsme nakonec byli 1.v Junior 2000, 2. v A6, 4. v S1600 a 7. v A ale kvůli naprosto chybnému přidělení času z poslední RZ jsme se propadli v absolutní klasifikaci mimo bodovaná místa. Soutěž samotná se líbila, i když je pravda, že nám se líbí na každé soutěži. Byla však velice krátká a sebemenší chybička je rovna obrovské ztrátě. Byla to soutěž vzhledem k nočnímu dešti a bez „ledových špiónů“ těžká a zrádná na vytahané nečistoty, štěrk, kameny a hlavně bláto z krajnic vozovek. Byla to třetí soutěž letošní sezóny a opět jsme řešili spoustu nesmyslných problémů a žádostí, vůči činovníkům. Opět nechápeme jejich přístup a rozhodnutí. Navíc naše příhoda na poslední RZ nemá se zabezpečením bezpečnosti soutěžících nic společného. Někdo udělal, a ne jednu, chybu ale ten kdo za ni platí máme být a také jsme my?? Jaké je řešení? Činovníci se jen lehce usmívají, nic neříkají a ani nedělají. Poučení pro nás je snad jediné. Příště zasahující vůz prostě předjedeme a pojedeme dál naplno abychom nepřišli o výsledek? To je nesmysl, nemůžeme jako posádka vědět, co se stalo, mohlo by vzniknout ještě větší nebezpečí, problém a navíc je to proti pravidlům a byli bychom vyloučeni ze soutěže. Pak existuje ještě jedno řešení, jak nepřijít o výsledek. Prostě RZ zablokovat a všichni zůstaneme na stejných výsledcích. Přesto jsme rádi, že jsme se soutěže zúčastnili, přinesla nám další cenné poznatky a zážitky. Proto poděkování patří všem, kteří na našem startu a dosaženém výsledku měli kladné zásluhy. Nesmím však zapomenout na příznivce a fanoušky, kteří nás podporovali. Děkujeme.
Rally Šumava 2006 - Druhá soutěž MMČR se vzhledem k brzkému termínu konání předpokládala na sněhu a ledu, proto KIT zůstal na malém zimním podvozku. Prošel repasí a celkovou údržbou. Po zkušenostech z Jänner rally jsme už snad byli připraveni ale jak se později ukázalo, čekala nás další velmi těžká soutěž v závodní kariéře. Na cestu do centra soutěže v Klatovech, jsme vyrazili v úterý odpoledne ( 16:30 ). Již při jízdě na dálnici z Prahy do Plzně přišel první zážitek. Nepozorný řidič vjel do levého pruhu kde jsme jeli a došlo k probrždění předních pneumatik. Následovala cesta do Klatov s vibrujícím volantem..Ještě večer jsme si vyzvedli itinerář a potřebné podklady. Při převzetí itineráře došlo vůči nám k arogantnosti pořadatelů ( p.Babka ) čehož byli svědky i posádky ( Jandík - Chrástecký a Jelínek - Konečný ). Znechuceni už před začátkem soutěže jsme se vydali do Merklína na pension. Budíček byl v 6:00 a následoval přesun do okolí Strakonic, kde se nacházelo 6 sobotních RZ delší a snad i náročnější části soutěže. Podle plánu jsme dorazili na místo okolo osmé hodiny. Na startu RZ jsme potkali Michala Horu se Zdeňkem Hrůzou přezouvající tréninkové auto na lepší pryže. Při otázce Michala kde spíme a odpovědi Davida, že v Merklíně Michal nerozuměl a řekl, „komu že spíte na klíně“? Pořádně jsme se zasmály a začali trénovat. Sněhu bylo na silnici ještě poměrně hodně a hned po ujetí asi 2. km jsme se zastavili u zapadnutého Mirka Jandíka a pomohli mu vyprostit auto. Okolo jedné hodiny jsme měli napsaných všech 6 RZ a vyhladovělí jsme zašli ve Volyni na oběd. Kromě jedné RZ byli všechny pod sněhem a ledem a tudíž na hřeb. Při odpolední kontrole napsaných úseků jsme postupně zjišťovali, že sníh za pomocí sluníčka a teploty velice rychle taje a skoro půlka všech RZ je mokrý asfalt,místy břečka, někde led a na zbytku sníh. V průběhu dne nás pořadatel informoval o situaci pomocí SMS zpráv, které však ve většině případů byli nepřesné, matoucí a později následovali omluvné a opravující předešlé SMS. Večeřeli jsme ve Strakonicích a kolem osmé večer dorazili na pension. Ve čtvrtek ráno se vstávalo vzhledem k RZ v okolí Klatov v 6:50 a čekali nás 3 RZ + Klatovský okruh v odpoledních hodinách a večer administrativní přejímka. Za dopoledne jsme stihli napsat a zkontrolovat RZ. Při obědě a čekání na povolenou dobu tréninku Klatovského okruhu jsme ještě stihli fandit hokejistům na Olympiádě. Na okruhu jsme zjistili v jednom místě větší množství vody, kterou se hasiči snažili odčerpat ale jedno malé čerpadlo snad na zahradní dětský bazén opravdu stačit nemohlo. Večerní administrativní přejímka proběhla ( alespoň pro nás ) bez problémů. V pátek byl budíček v 5:30 a čekal nás sraz s týmem v Klatovech kde jsme měli v 7:55 technickou přejímku na které se posádky z Rakouska snad po jejich zvyku snažili předbíhat. Samotná prohlídka byla bez problémů ale následovala vášnivá debata s technickými komisaři o nesmyslném zařazení našeho vozu do skupiny S1600 a jeho dovážením na minimálně 1000 kg. Podle jasného popisu v řádech náš vůz bez dovážení spadá do A6 ale když bude dovážen, tak se ještě navíc můžeme účastnit skupiny S1600. Nikdo z přítomných komisařů neměl nic proti a souhlasil nebo nevěděl, jak to přesně v řádech je stanoveno ale z těchto omylů nás všech velice brzy a razantně vyvedl přicházející pan Mrkvan, který řekl, že toto vše co je napsané v řádech si vykládáme špatně a tak jsme v S1600 s dováženým autem a nebo nebudeme přijati vůbec! Diego Gonzo s úzkým Oplem Corsa byl vzhledem k použití jednoho dílu varianty KIT ( čtyř klapka na motoru ) zařazen taktéž do S1600. V cíli byl však náhle přeřazen do A6. Proč? Snad aby nebral umístění ale hlavně body někomu z českých borců jedoucích opravdové S1600?? Nepochopitelné je i to, že jsme byli přijati jako A6 ředitelem soutěže, který podepsal potvrzení přihlášky a i na technické kartě potřebné k přejímce jsme byli přijati jako A6. Po nepříjemných informacích jsme dovedli tým na pension, kde se připravil KIT a následoval krátký test. Chviličku po poledni se tým přesunul zpět do Klatov na slavnostní start pod Klatovskou Černou věží a následoval, populární pro diváky, Klatovský okruh. Do okruhu jsme startovali jako třetí vůz. Vzhledem k podmínkám jsme volili 17. palcové mokré kola, což se ukázalo jako dobrá volba ale hned po startu v první zatáčce okruhu byla zmíněná obrovská kaluž vody do které jsme mírně vjeli, voda nás stáhla a udělali jsme hodiny. Ztráta hned na začátku byla asi 15 vteřin. Dále už jsme výraznou chybu neudělali, okruh jsme si hodně užívali a snažili se alespoň trošku pobavit diváky, kterých kolem okruhu bylo mnoho. Na pension jsme se vrátili nezvykle brzo kolem čtvrté hodiny odpoledne. K večeru jsme si spolu s mechaniky zahráli bowling a kolem 21.hod šli spát s vědomím, že nás zítra čeká nejtěžší část soutěže. Sobotní budíček v 4:30 nebylo nic příjemného, zvlášť pro mechaniky a celý tým, ale David a já jsme se nemohli dočkat. Pro první 3 RZ jsme vzledem k povolení „ledových špionů“ pouze pro prioritní jezdce - my jsme tu možnost neměli ( Pavel Valoušek také ne ) a tak pouze na základě informací od ostatních, volili úzkou gumu s hřebem ( Michelin C5 ) Na první RZ sobotní etapy jsme dostali od Italského šotolinového mistra třídy A6 Diega Gonza obklad v podobě 40s a proto jsme v následujících testech zvolili větší tempo. Pro další 3 RZ taktéž Michelin C5 ale pro zbytek ( 6 RZ ) přišla na řadu klasická široká zimní guma bez hřebu ( Michelin Alpin) která se ukázala lepší než Barum OR32. Volba pneumatik byla obrovská loterie. Dopředu se bez špionů na trati ,velmi těžko dá předvídat situace a proto byla tato soutěž velice zrádná. Na většině trati se nacházeli zledovatělé plotny, sníh, sněhová břečka, velké množství tekoucí vody, množství nečistot, vyházené bláto, zimní posyp ale i čistý suchý asfalt. Prakticky nikdy jsme nevěděli, co nás v následující zatáčce čeká. Proto byla vždy volba pneumatik určitý kompromis. Na třetím testu sobotní etapy příšla ztráta zhasnutím motoru při brždění, kde pod vrstvou sněhu byla skryta ledová plotna. V servisu se přišlo na pomačkaný pravý přední blatník, čehož si nejsme vůbec vědomi. 5. RZ pro nás skončila někde za půlkou, kde na úzkém sjezdu lesem cestu zatarasil havárií Jelínek a čas nám byl přidělený. Následná časová ztráta do ČK znamenala příjezd na následný test o více jak 15 minut pozdě a to znamenalo zrušení zkoušky z důvodu bezpečnosti a jeli jsme jen volný průjezd. To zapříčinilo i zapadnutí Matyse do příkopu přímo na přejezdu na následnou RZ, pomohli jsme mu zpět na trať a pokračovali dál. Při opakování 6 RZ jsme jeli zimní pneumatiku a předpokládali, že co ztratíme na sněhu a ledu, tak doženeme na mokrém asfaltu. Je však těžké se přizpůsobit, když se jede třeba 2 km velmi pomalu a gumy nefungují. Je to pocit, že ztrácíte hrozně moc času, když jedete krokem ale musíte si uvědomovat, že soupeři jsou na tom stejně nebo to, co tady ztratíte, tak na zbytku doženete. To se nám víceméně dařilo až na jedno místo na 9. RZ, kde nás při brždění potkal led pod vrstvou bláta a šli jsme mírně mimo trať asi na 20 sekund. To znamenalo naštěstí jen poškození nárazníku a lyžiny. Při návratu zpět došlo k znečištění oblečení přihlížejících diváků a jeden dokonce upadl, za což se alespoň tímto omlouváme. Při následném testu jsme zas na trati potkali běžícího zajíce, kterého jsme obloukem předjeli..Na posledních 3 RZ sobotní etapy, které se jeli za tmy, nás nepotkali vážnější problémy. Ve večerním velkém servisu se udělala kompletní prohlídka a KIT se odevzdal do UP na náměstí v Klatovech. Nedělní etapa obsahovala 3 RZ které se jednou opakovali. Jako jedny z mála jsme volili mokré kola a tak trochu risk. Na první krátké ( 4,5 km ) zkoušce, kde byla půlka pod sněhem a druhá půlka v podstatě rovně z kopce dolů přes množství horizontů byla naše ztráta na soupeře výraznější ale na následujících zkouškách se mělo všechno vrátit a i něco vydělat. Na 15 RZ ještě přišel problém v ČK, kdy časoměřička zapsala čas na jinou stránku jízdního výkazu.. Smůla však přišla na 16 RZ, 3. RZ nedělní etapy, kde se na levém předním kole střihli štefty a KIT přišel o kolo, my o výsledek a tým o odměnu v podobě dobrého umístění. Dobrzdili jsme do vracečky, projeli ji a při akceleraci se ozval podivný zvuk.Při pohledu na Davida, co se děje, jsem v okně za ním viděl utikající kolo, bohužel ale naše..KIT zůstal stát na rovince za levou vracečkou na levé straně, řádně před zatáčkou označen trojúhelníkem, byl ukazován symbol OK a vše do podrobna nahlášeno na dispečink, včetně toho, že auto stojí mimo trať, vše je označeno, posádka je v pořádku a trať je průjezdná. Přesto se později na internetu objevuje zpráva, že Tomkovo auto brání průjezdu RZ a rychlostní zkouška je zastavena! ?? Po odjetí startovního pole následovala hodinová pauza před druhým průjezdem, ředitel soutěže nám povolil vůz odstranit z tratě, ale vedoucí RZ si postavil hlavu, že to není možné, zakázal nám to a řekl,že na nás někoho pošle! Jak řekl, nedlouho po tom se objevují pozorovatelé a pan Pavel Bendl nám okamžitě začíná hrubě nadávat a trousit nemístné poznámky. Nakonec si asi uvědomil chybu a omluvil se ale to se už přidal další s poznámkou, „ tak už vypadnětě“.. Nakonec se auto podařilo dopravit do UP na Klatovské náměstí z důvodu klasifikace systémem SuperRally, tam však zas časoměřiči nemohli pochopit, proč zrovna jim chci odevzdat jízdní výkaz. Bylo mi řečeno, ať tam ten krám postavim a o víc se nestarám..Po deseti minutách, se mi podařilo alespoň vyprosit potvrzení, že jsem jim jízdní výkazy odevzdal a chci být klasifikovaný. To se nakonec podařilo, 6. místo v S1600, 7. místo v Junior 2000 a 57. v absolutní klasifikaci . Šumava byla možná nejtěžší soutěž, kterou jsme s Davidem absolvovali vzhledem k podmínkám na trati. Jednalo se o težkou, zajímavou a zrádnou soutěž v ještě zrádnějším prostředí, kde se podmínky mění kažkou chvíli. Mrzí nás však, že jsme nemohli dojet až do cíle a vybojovat výsledek ale i tak jsou to další, velmi cenné zkušenosti. Nejenom my ale i celý tým nechápe arogantní přístup organizátorů a činovníků vůči soutěžícím . Tímto děkujeme celému týmu za odvedenou práci a děkujeme též všem partnerům a sponzorům. Zvláštní poděkování patří za rady Jaroslavu Starému a Miloši Hůlkovi. Také děkujeme fanouškům a fanynkám za podporu a doufáme, že jsme je nezklamali.
Jänner rally 2006 - už papírově velmi dlouhá a těžká soutěž. První zahraniční start. Hodně mrazivé, avšak při samotné soutěži slunečné počasí. Velké množství sněhu a ledu, skoro ideální sněhové podmínky. Soutěž jako taková, když nebudeme brát přípravu před soutěží, pro nás začala v pondělí kolem oběda, kdy byl naplánován odjezd. Ubytování bylo v hotelu Růže v Rožmberku nad Vltavou. Po podvečerním ubytování jsme odjeli ještě okouknout prostředí a podmínky přímo do Freistadtu, kde jsme zjistili větší množství sněhu a ještě více jsme se začali těšit. Před spaním jsme ještě zahlédli ,,Valdu,, - Pavla Valouška, jak zapadl na parkovišti a vydali jsme se mu na pomoc, o chvilku později doráží k hotelu ještě Jožka Béreš s Petrem Starým. Od pondělního večera hustě sněžilo až do středy do večera. V úterý ráno byl budíček v 6:00 a v 6:30 odjezd. Hned ráno jsme byli zaskočeni množstvím sněhu, který přes noc napadal a začalo první vyhrabávání auta ze sněhu. Moc daleko jsme se ale nedostali, hned za Rožmberkem byly přes cestu spadané stromy a museli jsme čekat na cestáře a jejich odklizení. Trénink jsme však začali podle plánu v 9:00, ale hned při psaní první RZ jsme nemohli vyjet do kopce a zapadli. Opět přišlo vyhrabávání auta a cesta zpět do Freistadtu pro sněhové řetězy, které nebylo jednoduché sehnat, ale hlavně se domluvit, protože angličtina v Rakousku není zrovna oblíbená a celé to dovršil jeden místní prodejce Škodovky, který nám chtěl řetězy objednat na příští týden.( !!!) Celé úterý jsme odtrénovali na řetězech a přesvědčili se, že jsme vyrazili opravdu s málo zkušenostmi do takových podmínek, protože obutí s hřebem, lopata, lano a opravdu zimní oblečení, bylo nezbytné už pro trénink! Středeční budíček byl vzhledem k pozdnímu příjezdu na hotel ( 23:00 ) naplánován na 6:30. Trénink jsme začali v 8:30 a tentokrát už bez řetězů, což byla značná úleva a mírné zrychlení. Opět jsme se ale nevyhnuli zapadnutí do sněhu, když nás při zkoušení možností stáhla bariéra a vyhrabávání nás zdrželo asi o půl hodiny, to nám ale na oplátku pomohl „Valda“. Trénink jsme skončili v 19:00 a chystali jsme se maličko odpočinout. Povečeřeli jsme s „Valdou“ a šli brzy spát, protože nás v 5:30 čekal sraz s celým týmem a autem na hranicích v Dolním Dvořišti. Ve čtvrtek ráno byla administrativní ( 7:00 ) a technická ( 7:30 ) přejímka a od 11:00 hod shakedown, který jsme odjeli celkem čtyřikrát a kromě čtvrtého průjezdu jsme se vždy na 2. kilometrovém úseku zlepšili o 2 vteřiny, šlo však především o seznámení se s jízdou na sněhu a ledu a obutím s hřebem a také potvrzení správného nastavení podvozku. Oficiálně soutěž odstartovala ve čtvrtek v podvečer úvodní RZ. Jednalo se o okruhovou zkoušku nedaleko Freistadtu se spoustou diváků lemujících trať. Hned kousek po startu, vlastně v první ostřejší zatáčce soutěže se projevila maličká chyba v rozpisu, v pravoúhlém odbočení jsme byli o kousek delší, vyjeli mimo ideální stopu a kolej vyjetou před námi startujícími posádkami a zůstali jsme stát na místě. Šlo asi o 15. sekundovou ztrátu než se nám podařilo vrátit se zpět do stopy. Páteční etapa začala poměrně brzy ( 7:40 ), stále jsme se učili a sbírali na sněhu, ale i mimo něj zkušenosti. Největší neznámou měla být jízda s hřeby na asi 3. kilometrovém, hodně rychlém a širokém úseku úplně bez sněhu, jen na mokrém asfaltu. Jak se později ukázalo, všechno jde, když se chce ,ale nebylo to nic jednoduchého a pro mě, to byl opravdový zážitek jet, nebo spíše se klouzat takovou rychlostí, což David obdivuhodně zvládal. V odpoledním seskupení v městské hale nastal první vážnější problém. Místní časoměřič nám odmítal zapsat čas příjezdu do jízdního výkazu. Nejprve nemohl pochopit, jak můžeme se startovním číslem 127, být mezi čísly 61 a 62 ( na žádost vedení týmu a na základě dosažených výsledků, nám byl přidělen přednější startovní čas) , později zase začal tvrdit, že nemůže zapsat čas, když není auto přímo u časové kontroly a vymýšlel jiné věci, kterým jsme ani nerozuměli. A jak čas plynul a chodili si nechat zapsat čas další posádky ( těm zapsán byl a auta nestála přímo u stolku časomíry ), tak to pán časoměřič nakonec pochopil a čas chtěl zapsat, ale o 7 min. později a tedy s penalizací. Čas byl nakonec zapsán do nového jízdního výkazu, na kterém bylo dokonce i špatně zapsané startovní číslo, místo st.č.127 napsal st.č. 107 - jestli omylem nebo vědomě, se už asi nedopátráme. Vše se nakonec vyřešilo k naší spokojenosti po protestu a jednání manažera týmu na ředitelství závodu a my mohli pokračovat dál, bez nesprávně udělené penalizace. Další problém však přišel záhy a to přímo na RZ , kde v poměrně rychlé pasáži, za pravotočivou zatáčkou stál napříč traktor tahající zpět na trať ,v té době již nepojízdný vůz startující před námi a několika různě postávajících neukázněných diváků. Nebylo jiné řešení jak se vyhnout střetu a zabránit zranění diváků, než poslat KITa mimo trať. Prošli jsme bariérou sněhu a spadli o kus níže , naštěstí jsme nešli přes střechu. Okamžitě jsme začali KITa dostávat zpět, ale to nám trvalo více než pět minut. Hned jsme tento problém hlásili a ještě večer po dojezdu do cíle etapy nám byl po zasedání komise přidělen náhradní čas. Sobotní etapa ( 7:00 ) neslibovala nic jednoduchého, ale cíl , který stanovilo vedení týmu byl jasný, poprat se o výsledek, hlavně ve třídě A6 a nasbírat ještě více zkušeností, rozumně pošetřit auto aby vydrželo a dokončit soutěž. Na první ranní RZ se ukázala druhá chybička v rozpisu. V táhlé levotočivé zatáčce, která se utahovala jsme šli později na brzdy, vyjeli mimo stopu a opřeli se o bariéru sněhu, ztráta byla minimální, ale pomohla nám odhalit chybu. Podmínky se ještě více zhoršovali, vyjížděla se ještě hlubší, zvlášť pro dvoukolky nepříjemná kolej a místy už sníh nebyl vůbec. Náročnou soutěž jsme dokončili na výborném 2. místě v A6, 2. místě v Junior 2000, 5. místě ve sk. A a 34. v absolutním pořadí. Na KITu nenastal žádný vážnější problém, kromě utrženého šroubu na lyžině, způsobeném zřejmě vyjetím mimo trať. Poděkování proto patří výborně a obětavě v mrazu a zimě pracujícím mechanikům a to nejen na samotné soutěži, ale i před, kdy bylo potřeba KITa přestavět na zimní podvozek a celkově připravit. Dále vedení týmu, které připravilo skvělé zázemí a pružně řešilo problémy vůči činovníkům rally a to i přes ,,jazykovou bariéru,, , kdy rakouští pořadatelé a činovníci ,,nechtěli,, ničemu rozumět . Též děkujeme našim sponzorům a partnerům. Bez těchto všech, by náš start nebyl možný. Dík patří i fanouškům, zvláště těm pár naší posádky, kteří se v Rakousku mezi ostatními neztratili a tvořili překrásnou kulisu soutěže a hnali nás dopředu. DĚKUJEME !!
