Druhá sekce RZ obsahovala 4 RZ. Dvě jako první průjezd, dvě jako opakování ranních RZ. RZ 3 Osku byla celá v mlze a nebylo jednoduché ji jet. V tamních podmínkách RZ se není čeho chytit. Zároveň to byla nejvíce bahnitá RZ, velmi klouzala ale nebyli ještě vyjeté hluboké koleje. Po RZ jsme neměli nejlepší pocity a věděli jsme, že to šlo rychleji. Změna pneumatik, kterou Mišo učinil v servisu se osvědčila. Zvláště, když nás čekali ještě 3 RZ. RZ 4 byla kombinace asfaltu a šotoliny. Šlo o krátkou RZ, o to však zrádnější. Asfalt, po kterém se jelo velmi rychle, neskutečně klouže. Tentokrát to však nebylo až tak patrné. Při prvním průjezdu to ještě šlo, při druhém už bylo vyházeno a „navezeno“ od posádek mnoho bláta i na asfalt. To je hodně zrádné a těžko se odhadne přilnavost. Již před prvním průjezdem jsme s Mišem debatovali o zrádnosti. Tato RZ zakončovala i celou soutěž. Říkal jsem, že jestli bude třeba závodit až do konce, nebude to snadné. Michal pravil, že to jistě budeme muset..a nakonec to byla pravda. Dále následovali RZ 5 a 6, tedy druhé průjezdy ranních zkoušek. Na šotolinové RZ 5, která zahajovala soutěž byli značně vyjeté koleje. Vše jsme však měli označeno v rozpisu, změnilo se nastavení vozu a tak to nebyl problém. Časově jsme si v RZ polepšili i přes neustupující mlhu ale nebyli jsme spokojeni. Vzhledem k naší snaze jsme čekali lepší čas. RZ 6 byl asfaltový okruh. Rovněž mnoho vytahaných nečistot. Časově jsme na tom byli téměř stejně, jako první průjezd. Následoval druhý servis. Došlo k debatě o pneumatikách na závěrečné dvě RZ. Mišo i já jsme byli přesvědčeni o správnosti pneu, které jsme jeli v druhé sekci a volili ji tedy znovu. Výběr pneu nám jistě ulehčili rady, které jsme načerpali a odzkoušeli při testu s Pasi Hagstrom. Čekal nás druhý průjezd Osku, kde už však ustoupila mlha. Start byl však o 20 min. zdržen. To není nikdy dobré. Auto tedy značně vychladlo. Navíc rychle začala padat tma. My jsme projeli ještě za soumraku, který je snad horší než samotná tma. Časově jsme si opět polepšili oproti prvnímu průjezdu ale i to znamenalo, že závěrečná zkouška bude boj. Před poslední RZ nám totiž na 7. místo absolutně chybělo 0.6 s. Po porovnání našeho času a času soupeře z prvního průjezdu této RZ jsme věděli, že musíme zrychlit. Museli jsme zajet lepší čas než při prvním průjezdu.

Při kalkulaci, že půjde do souboje naplno a že se již jede za tmy jen na malá světla jsme věděli, že to nebude jednoduché. Řekli jsme si, že to zkusíme a určitě do toho půjdeme. Ticho, soustředění a povzbuzení na startu poslední testu hovořilo za vše. V cíli RZ se nám náš cíl  podařil a zajeli jsme lepší čas, než při prvním průjezdu. Rozhodli jsme se na soupeře vzhledem k časové rezervě na přejezd do cíle počkat ze stopkou RZ. Při přeměření tlaků pneu jsem zjistil pomalý defekt na pravé zadní pneumatice a následovala ještě výměna. Radost přidává čas soupeře. Na posledních 5.6 km RZ, jsme mu „naděli“ skoro 12 vteřin. Čekal nás ještě přejezd do cíle soutěže a uzavřeného parkoviště.  

Soutěž jsme dokončili na 7. místě absolutně. Nutno podotknout, že ve velmi slušném obsazení startovního pole, s vozy WRC, S2000 a mnoho „áčkových“ Mitsubishi. Na této soutěži se jede sloučená skupina L10. Proto tedy existuje možnost vyjmout restriktory a většina posádek tuto volbu volí.

Pro naši posádku Michal Riečica (SK) – Jan Škaloud to byl poslední závod letošní sezóny a zároveň první, který jsme spolu jeli podruhé. V loňském roce jsme ve Veszprému vyzkoušeli spolupráci, která fungovala a zajeli jsme hned na poprvé 2. místo absolutně, za vítězem Turanem na Octávii WRC. Spolupráce se osvědčila a tak jsme se na start letošního Mikuláše postavili znovu. Jedna změna tam však byla. A sice novější Subaru. Loňský úspěšný vůz spec. C „nepřežil“ úder na Triestingtal rally v Rakousku a tak došlo k přechodu na poslední specifikaci Subaru Impreza WRX Sti N12b. Nový vůz a mnoho náhod znamenalo rozpačitou sezónu. Svoje asi přidaly i následky nehody i přesto, že jsme si to nepřipouštěli. Věřili jsme však, že se to vše zlomí a budeme opět ve svém rytmu. Snaha se vrátila v podobě slušného výsledku na poslední rally sezóny. To dokládá i fakt, že v loňském roce jsme sice skončili na 2. místě absolutně za Turanem na WRC ale naše ztráta na vítěze však činila kolem 3.s/km. Letos jsme na Turana na stejném WRC do jeho odpadnutí na 7. RZ ztráceli zhruba jen polovinu, tedy kolem 1,5. s/km.

Poděkování za celou sezónu patří všem, kteří se na našich startech podíleli a oni to dobře vědí.

 Náš vůz se po testu vrátil na základnu, kde v pátek prošel důkladnou repasi. Preventivně se měnil přední diferenciál. Nás jako posádku v pátek čekali seznamovací jízdy, při kterých nás jistil druhým vozem Pasi. Opět se trénovalo na dva průjezdy. Jednalo se o 6 testů v délce 85 kilometrů. Při soutěži se první, skoro 20 kilometrů dlouhá RZ opakovala jako RZ 5, tedy celkem nás při soutěži čekalo 105 km rychlostní zkoušek a 286 kilometrů celkem.

 Seznamovací jízdy proběhli v pořádku a klidu. Chvílemi mírně pršelo. Zajímavostí bylo, když trať přejezdů mezi RZ vedla přes jedno z jezer, kde nebyl most ale přívoz, na který se musel při soutěži dát pozor vzhledem k času na daný přejezd. Aby nedošlo při zdržení k penalizaci. Na páteční podvečer byla v plánu dobrovolná přejímka. Ta se však nečekanou výměnou diferenciálu o pouze 1 minutu nestihla. Nikdo však nečekal. Přejímky se ukončili a tak vůz musel na přejímku v řádném termínu, což bylo sobotní ráno. Tým a Pasi však všechno zvládli sami. Já a Mišo jsme si mohli přispat a připravit se.

 V sobotu ráno nás čekala snídaně, ověření času a posledních informace na ředitelství a krátký přesun do servisní zóny. Tam bylo již všechno připraveno. Vytrvale však pršelo a tak se připravili pneumatiky na mokrý povrch. V 10:42 jsme se startovním číslem 45 startovali z rampy na náměstí v centru města. Čekal nás 11 kilometrů dlouhý přejezd na start RZ 1. Mišo si zahříval vůz, já připravoval vše na start a připravil tlakoměr na pneumatiky. Před startem ještě korekce tlaků pneumatik a jsme připraveni. Po startu první RZ jsme však ujeli pouze asi 800 metrů a prakticky ve čtvrté zatáčce chybovali a šli mimo cestu. To však znamenalo definitivní stop a konec soutěže. I takové jsou rally. Byla to nejkratší soutěž, kterou jsem jel. Kdysi jsem havaroval asi na 3. kilometru. Tentokrát to však přišlo ještě dřív.

 Diváci byli profesionální, měli snahu nás vrátil zpět, ale nepodařilo se. Smutnou zprávu oznamujeme do servisu. Později přijíždí Pasi a následně tým. Po odjetí startovního pole vůz vyprostí pořadatelem zajištěná služba. Vůz mechanici naloží a část odjíždí domů. Někteří zůstávají a spolu s Pasim vyrážíme alespoň v pozici diváku na nejdelší RZ, kde můžeme všechno vidět z venku. Je to opravdu sport. Stojíme na RZ 6. Část se jela v roce 1999 jako jedna z RZ při Rally 1000 jezer v MS. Tenkrát ji jel i Pasi Hagström. Vybírá tak perfektní místo, kde se ve vysokém tempu přejíždí most a následně odbočuje. Super podívaná. Zvlášť na juniory a posádky na Hondách Type R, kteří jedou opravdu doraz.

 Večer nás čekala večeře s lidmi od Tommi Mäkinen Racing v hezké restauraci v centru města. Probírá se spoustu věcí kolem rally, o Finsku jako zemi, lidech, zvycích. Pasi má spoustu zkušeností a zážitků. Je to výborný člověk se smyslem pro humor. Po večeři však program nekonči. Protože se jednalo o poslední soutěž velkého Finského šampionátu, konala se po soutěži rally party v hotelu Sokos, kde bylo ředitelství. Trošku mi to připomnělo dobu, kdy se po poslední rally MMČR v Třebíči konalo vyhlášení v jednom klubu a následovala pro většinu dlouhá noc. Na večírku jsme poznali několik velikánů světového rally a o zážitky a zkušenosti opět nebyla nouze. Nejprve to byl velmi přátelský Kai Lidström, někdejší spolujezdec Tommi Mäkinena, nyní spolu s Pasim Hagtrömem jedou „špióny“ pro Chrise Atkinsona. Později to byl Jari-Matti Latvala. Velmi vydařený večer, s živou kapelou a velkým množstvím lidí zvučných jmen.

 V neděli nás čekala již jen snídaně, přesun do Helsinek na letiště, návrat do Prahy a přesun domů, který měl tentokrát o poznání delší Michal.

I přesto, že jsme ujeli opravdu minimum, všemu předcházelo úspěšné testování a množství poznatků. Soutěž to musela být nesmírně těžká. Profilem tratí a později umocněná počasím. Mohli jsme mít další nenahraditelnou zkušenost. V našem případě však přišla chyba. Důvodem mohla být snad i přemíra snahy. I přesto to však bylo pozitivní a mnoho jsme se dozvěděli, naučili, poznali a zažili.

Děkujeme a zároveň se omlouváme za náš výkon.

SM-Uusikaupunki ralli – po poslední soutěži v Maďarsku, kterou jsme jeli a zrušení soutěže v Rakousku se začalo uvažovat, jaký program zvolit na srpen a září. Soutěží na šotolinovém povrchu není po Evropě mnoho. Proto začalo usilovné hledání vhodných soutěží. Právě v srpnu to bylo skoro nemožné něco najít. Na září již bylo na výběr. Polsko, Itálie, Finsko..Finsko se zdálo jako sen. Sen se však stal skutečností a velmi brzy byl domluven start na SM-Uusikaupunki ralli ve Finsku. Nejprve se řešila logostika a doprava závodního vozu. Nedlouho potom přišlo řešení, účastnit se soutěže pod křídly Tommi Mäkinen Racing a na jejich voze, který je identický s naším. Vše se tak ulehčilo. Zajistili se letenky, půjčení vozu na seznamovací jízdy, logistika při soutěži a bylo připraveno.

 Do Finska jsme s Mišem a šéf mechanikem Mirkem Poláškem vyrazili ve středu 29.8. ve 12:35 z Pražského Ryzyňského letiště. Již za necelé dvě hodiny jsme přistáli v Helsinkách na letišti Vantaa. Vyzvedli jsme si zamluvené auto Ford Focus v rental car Hertz a vyrazili do skoro 300 km vzdálené meky rallysportu, města Jyväskyla. Na hotelu nás již očekával, náš koordinátor pro tento závod, sám Pasi Hagström. Po přivítání a ubytování jsme povečeřeli a probrali mnou připravený logistický plán. Zda je vše v pořádku.

 Na čtvrteční den, byl nachystaný test nedaleko sídla Tommi Mäkinen Racing. Nejprve jsme si odzkoušeli sedačky, upravili posed ve voze a přizpůsobili pásy. Následoval přesun na testovací trať, která byla vzhledem k podmínkám na soutěži vybrána na úzké cestě, vedoucí lesem. Jednalo se o úsek dlouhý 2.1 km, kde například před Finskou Neste rally testoval Khalid All Qassimi Focus WRC. Celá trať byla perfektně zajištěna. Dokonce vypáskovaná. S Michalem jsme si připravili rozpis a zahájili test. Auto bylo již nastavené na naše potřeby, stejně jako by jsme startovali s našim vozem. Později proběhla jen malá korekce nastavení tlumičů. Jednalo se totiž o nový model tlumičů Rieger s control rebound. Následně usedl na sedadlo spolujezdce Pasi Hagström. Svezl se s Mišem a pozice si vyměnili. Mišo tak mohl sledovat jízdu na zdejších tratích. Na konec testu se ještě na místě spolujezdce svezl Miro a úplně naposledy ještě já. Test byl úspěšně ukončen. Jet po místních šotolinách je opravdu crazy! První pocity byli jednoznačné. Tohle chce dávku odvahy, kvalitní rozpis, neudělat nejmenší chybu. Ještě jsme se zastavili zpět na sídlu Tommi Mäkinen Racing a později vyrazili spolu s Pasim na cestu do centra soutěže, města Uusikaupunki ( v překladu Nové Město ) v jihozápadním Finsku přímo u moře. Po cestě jsme ještě projeli legendární zkoušku Ouninpohja a začali naplno vnímat obtížnost místních tratí. Což naznačovala i skála, do které každý rok někdo vrazí. Diváci pak přestříkají jméno na posledního..Ubytovali jsme se na hotelu. Následně nás Pasi seznámil s městem a důležitými místy při soutěži. Tedy ředitelstvím, servisní zónou, místem pro přejímku a startem. Povečeřeli jsme v místní restauraci a šli spát.

 V pátek ráno nás čekala prezentace a předání materiálů na soutěž. Vše šlo vzhledem k naši včasné účasti rychle a hladce. Při odjezdu z ředitelství jsme byli ihned zastaveni pořadatelem a vyzvání k okamžitému označení seznamovacího vozu. Ještě nás čekala snídaně a od 10.h. probíhali seznamovací jízdy. Na které bylo vymezeno 7 hodin. I přesto, že jsme na první RZ čekali již od 9:45, nebyl trénink jednoduchý. Ve Finské šampionátu se trénuje pouze na 2 průjezdy RZ, stejně jako v MS. Navíc všech 8 RZ je rozdílných, žádná se při soutěži neopakuje. Žádná však nebyla shodná ani s loňským ročníkem soutěže. Tři RZ byli nové, ostatní se jeli v roce 2004 nebo 2005! Do poslední RZ jsme najížděli těsně před uplynutím konce seznamovacích jízd, tedy v 16:57! Nikde jsme se při tréninku nezastavovali či zbytečně nečekali. Dodržovali jsme však rychlost a vše vyšlo přesně na čas. Pokutě 85 Eur za překročení rychlosti od pořadatele jsme se i tak neubránili. Na 40. jsme jeli 47 km/h. Překročení rychlosti se však počítá i pro další soutěže. Při dalším překročením je pokuta vyšší. Při třetím již následuje vyloučení a nepřipuštění ke startu na soutěži. Na seznamovacích jízdách nás jistilo ještě auto s Pasi a Mirem. V podvečer nás čekalo ještě seznámení s diváckou RZ v ulicích města na asfaltovém povrchu. Potom následovala od 18. do 20. h. dobrovolná přejímka, které jsme se účastnili. Oficiální přejímka byla až v sobotu ráno, těsně před soutěží. Přejímka byla zajímavá. Jednalo se o plombování turba a všeho, co plombovat jde, měření hluku a podobně. Nikdo však nechtěl vidět kombinézy, helmi, prádlo, licence,zdravotní průkaz..Navíc auto nebylo polepené startovním číslem, jmény. Stačilo pouze ukázat, že všechno máme. Některé auta, které jsme tam mohli však vidět, byli na naše poměry k vyhození z přejímky. Chyběli jim některé „důležité věci“! A tak Mirek prohlásil „Pana Mrkvana na ně!“ Následně jsme se přesunuli na hotel, k večeři a přípravě na závod. Jako spolujezdec jsem byl od Pasiho informován, na odlišné počítání časů na přejezdech mezi RZ. Jedná se o odlišný systém, než je znám ze soutěžích u nás, v Rakousku, Belgii či Maďarsku. Čas na přejezd mezi stopkou RZ a časovou kontrolou před startem další RZ je pevně daný, podle času dokončení RZ. Na jednu stranu je to výhoda, nemusí se v případě problému na RZ nikam spěchat na následném přejezdu. To v podstatě zaručí, že posádky nebudou na přejezdech porušovat pravidla silničního provoz. Má to však i svoje negativní problémy. V případě problému na RZ se posádka propadne do hloubi startovního pole. Tím je následně obtížné dotahovat jakoukoli ztrátu, neboť se již může jet za odlišných podmínek, jako může být počasí či stav povrchu RZ. A to nemluvě o možnosti dojetí pomalejšího vozu startujícího před vámi. V podvečer mechanici chystali auto a vše potřebné.

 V sobotu jsme vstávali v půl osmé. Čekala nás snídaně. Ověřili jsme si na ředitelství startovní čas a poslední informace k soutěži. Přesunuli jsme se do servisní zóny, kde bylo vše připraveno. Počkali jsme na náš startovní čas. Čekali nás 3 RZ. Třetí RZ se jela na asfaltu. Nasazení na RZ 1 bylo žalostné. Jeli jsme příliš opatrně a s velkým respektem. Řekl bych, že jsme vůbec nechytli tempo ani rytmus. Z mého pohledu to bylo, jak když jedeme oba snad poprvé. Sám jsem se necítil dobře. Michal to poznal nebo na tom byl stejně a podle toho to také vypadalo. Čekali jsme hodně ale ztráta 3.9 sekundy na kilometr byla velká sprcha. Na RZ 2 se situace opakovala. Sice z našeho pohledu se už jednalo o zlepšení, na čase to však mělo pramalý vliv. To je 3.85 s/km. Na asfaltové RZ 3 se již ztráta zmenšila na 2.2 s/km oproti vítězi RZ, který přezul přední kola na slick. Měli jsme stejnou myšlenku. Nakonec jsme od toho však upustili, vzhledem k tomu, že by to nemělo dobrý vliv na chování vozu a práci diferenciálů. Následoval servis, kde se odstraňoval problém s ostřikováním interkoleru, které nefungovalo a tak vůz neměl plný výkon. Problém byl odstraněn a čekala nás dvojice RZ. Na RZ 4 se naše ztráta na kilometr zmenšila. Stále to však bylo mnoho a sami jsme cítili, že toto není dobré. Na RZ 5 došlo konečně k zlepšení. Nyní se jednalo o ztrátu 2.7 s/km. Čekal nás servis, kde se dělala běžná údržba, vyměnili se pneumatiky a čekala nás poslední sekce, tedy 3 RZ. Na RZ 7 se jelo dobře ale asi 700 metrů před cílem přišla chyba. Vypadli jsme na 8 minut mimo cestu a nebylo návratu. Diváků bylo hodně ale ani to nestačilo. Už to vypadalo, že pro nás soutěž definitivně skončila. Po dlouhé době se podařilo vůz vyprostit a mohli jsme pokračovat. Další jízda na poslední RZ již však bylo sbírání zkušeností. Za takové situace se již jede špatně. Člověk nechce auto zbytečně rozbít. Jede se příliš opatrně a to je snad ještě nebezpečnější, než jet rychle. Každý kilometr na tamních RZ je však pro nás velké plus.

 Soutěž jsme tedy i přes výlet mimo trať dokončili. 13. místo v N4 ( ve Finsku třída 2 nebo N2 ), 28. místo v SM šampionátu a 61. místo absolutně není žádný výsledek. To mě vůbec netěší ale nejhorší to není. Soutěž jsme dokončili a ujeli maximum kilometrů.

Kdo ve Finsku nestartoval, nepochopí!

 Byla to rozhodně nejtěžší soutěž, kterou jsem kdy jel. Náročnost je neskutečná. Nechci snižovat hodnotu ostatních soutěží, protože i můj první sprint s KITem v Blovicích pro mě bylo mistrovství světa, ale toto se nedá naprosto srovnávat. Tratě jsou specifické a pro nás, kteří jsme tam nikdy nestartovali, náročné, ať už svým tempem ( rychlost ), změnami rytmu jízdy ( široké, úzké ), povrchem ( tvrdý, měkčí ) či počasím ( sucho, mokro, zima ). To celé ještě dotvoří prostředí lesů. Většina zatáček je přes horizont, utahuje nebo se otvírá či sužuje. Jede se i jiná stopa. Je potřeba mít dokonalý rozpis. Na náš rozpis se určitě jet dalo ale i tak jsme se zase ujistili, že je neustále co zlepšovat. To je výzva a to nás motivuje. Jak nám bylo ještě řečeno, tady se jednalo o lehčí soutěž šampionátu. Spíš techničtější trať s minimem skoků.

 Po projetí cílovou rampou jsme odevzdali vůz do UP. Vyzvedl nás Pasi s Mirem a na pohled prohlédli vůz, zda není poškozen. Pasi počkal, až se budou vozy vydány z UP, aby ho alespoň trochu zkusil. Mirek nás odvezl na hotel, kde jsme se vykoupali, převlékli do civilního oblečení a počkali na Pasiho. Ten později konstatoval, že vůz se zdá v pořádku. Vydali jsme se k přístavu na večeři. Po večeři jsme jeli zpět na RZ. Vybrali jsme si první, která nám nesedla. Dále nejdelší 6. RZ a následně číslo 7, kde jsme byli mimo trať. Mohli jsme tak dokonale vidět stopu a měli ještě v živé paměti, jak jsme na daných místech jeli či měli jet. Potom jsme se vrátili na hotel. Mišo navrhl zahrát si kulečník. Mě se hrát nechtělo. Později Pasi navrhl, že budeme hrát turnaj a tak musím také. Ke smůle všech jsem právě já vyhrál. Nakonec se přešlo k šipkám a pozdě po půlnoci se šlo spát.

 V neděli na devátou hodinu nás čekala snídaně a přesun z Uusikaupunki do Helsinek na letiště. Vzhledem k časové rezervě a domu nedaleko letiště, nás Pasi pozval domů na čaj a kávu. Při té příležitosti nás provedl domem, ukázal saunu či svojí „síň slávy“. Byla to nádhera. Spoustu vzpomínek a historek. Ke kávě a čaji přidal promítání jeho rally. Ukázal nám kombinézy či rozpis na soutěž v USA, kde se účastnil soutěží s továrním Subaru Impreza WRC. Na tamních soutěžích jsou zakázány seznamovací jízdy. Rozpis na RZ vydá pořadatel. Je už jen na posádkách, jak se vypořádají se situací…Dozvěděli jsme se také, že Pasi svoji první rally jel jako spolujezdec Marcuse Grönholma! Následně nás čekal již jen velmi krátký přejezd na letiště. Vrátili jsme auto do půjčovny a mohli se vydat na cestu zpět do Prahy.

Byl to skvělý zážitek a neskutečná zkušenost. Navíc fungovat s lidmi od Tommi Mäkinen Racing je radost. Naprosto profesionálové. Stále a všude vládl klid a pohoda. Vše bylo připravené do posledního detailu. Každý věděl, co má dělat, jak se chovat. Vše bylo čisté a nachystané. Stejně tak to vypadalo i na testu či dílně. K tomu správné zázemí a truck. Paráda a tak to má být! Potěšení je, že nám bude umožněn start i na poslední soutěži velkého finského SM šampionátu, Vaakuna-ralli ve městě Mikkeli, již za necelé tři týdny.

 Rally Veszprém – na šotolinovou soutěž v okolí města Veszprém a nedalekého Balotonu jsem se značně těšil i přes velmi teplé počasí, které nemám rád.

 Na soutěž jsme vyráželi s Michalem během úterý. Já o něco dříve vzhledem k 550 kilometrů dlouhé cestě z Mladé Boleslavi. Cesta se mi začala komplikovat již v Praze na Chodově při nájezdu na D1, kde jsem zůstal v zácpě skoro hodinu stát. Další komplikace přišla okolo 100. kilometru D1, kde se převrátil kamión a zůstal přes oba pruhy. Opět více jak hodinové stání na slunci. Teploměr na dálnici ukazoval 37 stupňů vzduch, 48 stupňů dálnice. Na hotelu ve Veszprému jsme se s Michalem sešli v 21h. večer. Převzali itinerář, povečeřeli a šli jsme spát. V mém případě šlo spíš o polehávání, protože na hotelu bylo příliš horko.

 Ve středu jsme absolvovali všech 6 RZ, které jsme napsali a zkontrolovali. Seznamovací jízdy jsme absolvovali vzhledem k poruše turba tréninkového Subaru Impreza na Suzuki SX4. Nakonec to bylo dobré řešení vzhledem ke klimatizaci ve voze.  K večeru jsme okusili s Mišem vodu Balatonu. Naprosto perfektní zážitek a osvěžení po denních teplotách, které dosahovali 40. stupňů. U Balatonu to opravdu žije. Přišlo mi to jako u moře. Spousta lidí a pohoda. Množství návštěvníků se ještě zvětšilo a silnice se zaplnili během víkendu, kdy se k vodě sjíždí snad celá Budapešť či Maďarsko. Večer do Veszprému dorazila koordinátorka a „létající Fin“ Pasi Hagström. Představování nebylo na místě, protože jsme se spolu s Michalem a Pasim znali již z jednodenního šotolinového testu ze začátku roku. Pro Pasiho to musel být značný teplotní skok. Říkal, že při odletu bylo ve Finsku 14 stupňů a při příletu do Maďarska 38 stupňů!

 Na čtvrtek byl naplánován test a 3. průjezd všech RZ. K ránu dorazil tým a závodní vůz. Od 9. do 15. hodin jsme absolvovali test s Pasim, ve vojenském prostoru u Varpaloty, na trati rychlostní zkoušky Duna Rally. Jednalo se o doladění vozu před soutěží, zejména podvozku ale i novou mapu motoru. Ke konci testu ještě proběhlo pár rad od Pasiho k Michalovi, jízdnímu stylu, šetření pneumatik apod. Z Pasiho byla cítit profesionalita, zkušenosti ale i přístup k rally, který musí každý ocenit, nemůže ho přehlédnout a mě fascinuje. Při testu jsem načerpal spoustu poznatků a myslím, že celý tým si odnesl mnoho a tento test byl určitě vhodný. Došlo k ohnutí zadního ramene, které se měnilo, stejně jako zadní kotouče a destičky za nové. Proběhla zběžná kontrola vozu po cestu. V odpoledních hodinách letěl Pasi zpět do Finska, kde nedaleko Juväskyle probíhal třídenní test Subaru Word Rally Teamu. My s Mišem jsme se vydali na dokončení seznamovacích jízd. Mechanici navštívili Balaton. Později nás čekala společná večeře.

 Páteční dopoledne bylo vyhrazeno na přípravu vozu na přejímku a samotnou soutěž. V 11:30 jsme prošli administrativní přejímku a po poledni i technickou přejímku. Následoval přesun do servisní zóny a vše připravit na večerní prolog. Ten se odehrál víceméně na asfaltovém povrchu. Jednalo se o skoro 4 kola na okruhu u servisní zóny o celkové délce 4,4 km. Na šotolinových pneumatikách zajíždíme 14. čas v absolutním pořadí a 3. čas v N4. Prolog se však v Maďarsku do celkových výsledků nepočítá. Na startu se nevypnul startovací program a Michal tak musel učinit ručně. To se pak stalo i v sobotní etapě. 

 V sobotu byl start prvního vozu až v 9:30, my jsme vzhledem k 2. minutovým intervalům kvůli prachu startovali v 10:08. Čekala nás trojice RZ. První o délce 13,5 km, druhá 19,5 km a jako třetí páteční prolog, tedy 4,4 km. Obouváme osvědčené nové pneumatiky Michelin Z9, vezeme 2. rezervy.  Na první RZ zajíždíme 4. čas v N4 a 14. v absolutním pořadí. Na první N4 ztrácíme 4,2 sekundy a to vypadá na začátek soutěže slibně. Přesouváme se na druhou RZ, kde zajíždíme 6. čas v N4 a 19. absolutně. 6. čas nezní moc dobře ale jedná se o ztrátu 8,6 s. na první N4. Z toho je znát, že adeptů na vítězství je více. Maďarský šampionát má opravdu dobrou konkurenci a domácí jezdci jsou na místních tratích neskutečně rychlí. Mě se však zdá, že motoru ubývá výkon. Zdá se, že vlivem opravdu vysoké teploty, která dosahovala 41 stupňů ve stínu. Navíc na startu rychlostních zkoušek se tvořili menší fronty, k tomu ještě 2. minutový interval mezi posádkami a to není pro motor moc dobré. Na 3. RZ zajíždíme 4. čas v N4 a 15. absolutně. Před startem přišel spolujezdec od Ollé Sasa, Kerék Balázs požádat, jestli nemáme pití. Pití však máme jen ve vaku a tak mu Mišo dal napít z hadičky. Kerék vypadal těsně před kolapsem. Do prvního servisu tedy přijíždíme jako 4. N4 a 15. v absolutním pořadí. Na první N4 ztrácíme 10,4 sekundy. V servisu se dělá běžná údržba a chladí se kde co, včetně nás. Již na administrativní přejímce byla možnost podepsat hromadnou žádost jezdců na uvolnění od předepsaného oblečení. Jezdci žádali, aby oblečení bylo libovolné na každém k uvážení. Pouze povinně v přilbě. Žádost za naši posádku podepisuji ale s výjimkou, že se musí jet minimálně v kombinéze, kukle, přilbě a botách s platnou homologací. Rozhodnutí bylo nakonec stejné, jako jsem chtěl. Myslím, že alespoň nějaká bezpečnost je nutná. Po servisu nás čeká opakovaný průjezd stejnými RZ. Místy čekáme vyjeté hluboké koleje. Obouváme auto do nové sady pneu a bereme jen jednu rezervu. Na RZ 4 zajíždíme 16. čas absolutně a 5. v N4. Oproti prvnímu průjezdu zajíždíme čas o 0,6 sekundy pomalejší, to však v kolejích a za daných podmínek je dobré. Víme, že máme ještě rezervu možná i sekundu na kilometr. Mišo se snažil pošetřit pneumatiky na nejdelší zkoušku, která náš čekala. Na přejezdu měníme přední pneumatiky za zadní a dolíváme vodu do ostřikovače interkoleru. Chystáme se využít šanci na nejdelší RZ a najet vteřiny zpět. Na první N4 ztrácíme celkově 16,6 sekundy. Před RZ ještě upravujeme tlaky v pneu. Již však na 3. kilometru nejdelší, skoro dvacetikilometrové zkoušky není cosi v pořádku a Subaru se nechová optimálně. Záhy zjišťujeme, že jde jen zadní náhon a je jasné, že je po předním diferenciálu a nadějích na přední umístění. V množství prachu kontrolujeme situaci, abychom nebrzdili za námi startujícího Ollé Sasu na Suzuki Swift S1600 bojující s Kakuszim o vítězství v S1600. Asi v půlce RZ však vidíme černý dým a tak nějak nám je jasné, co se stalo. Ollému Swift shořel. Zkoušku dokončujeme s více jak dvou minutovou ztrátou na první N4 a v předposledním čase absolutně. Ještě odjedeme 6. RZ po které odstupujeme pro poruchu předního diferenciálu.

 Mišo byl myslím hodně zklamaný. Kluci v servisu přešlí mrazem, stejně jako já. To jsou však závody. Jak říká táta – „závody končí až na rampě“ ! Ze své zkušenosti vím, že se sen o umístění může rozplynout kdykoli. Sám jsem to zažil kdysi ještě na ČMPR při rally Kralovice. To jsem jel asi 9. soutěž v životě. Po poruše stálého záběru jsme s Vaškem Dunovským odstupovali na poslední zkoušce, 2 kilometry před cílem z neuvěřitelného 4. místa absolutně na Hondě Civic v N2, za deště mezi silnými čtyřkolkami. Tenkrát mě to hodně mrzelo. Na ten pocit nikdy nezapomenu. I s tím se však musí počítat. Život jde dál a musíme se kvalitně připravit na další závody. Tady jsme se přesvědčili, že jsme schopni zase držet krok s velmi dobrou Maďarskou špičkou. Byli to pěkné ale značně náročné závody. Již seznamovací jízdy byli v takovém horku náročnější než obvykle. Teploty 40 stupňů jsou na naše poměry dost extrémní a prověřilo to i naši fyzickou zdatnost. Již při tréninku jsem řikal, že toho musíme oproti starším závodníkům využít. Pro zajímavost uvedu, že jsem v sobotu, v den závodu vypil za celý den přes 9 litrů tekutin. Na WC jsem však byl jen jednou, za celý den! Společně s Mišem děkujeme všem, kteří se podíleli na našem startu. 

 Rally Szombathely – další šotolinová soutěž v programu R-GLASS a posádky Michal Riečica-Jan Škaloud. Seznamovací jízdy byli, jako je v Maďarsku zvykem, o víkendu týden před soutěží. Tentokrát jsme výjimku trénovat mimo termín nedostali a tak jsme seznamovací jízdy absolvovali v regulérním termínu s ostatními posádkami. Na penziónu nedaleko centra soutěže jsme se sešli v sobotu v podvečer. V neděli ráno v osm hodin jsme se registrovali, převzali itinerář a dokumenty k soutěži. O deváté začínali seznamovací jízdy. Jednalo se o 4 RZ dlouhé kolem 10. kilometrů. Všechny jsme si projeli 3x. Jednalo se hodně rychlé zkoušky. Skoro minimum zatáček a moc dlouhých rovin, které jsou někdy doplněny retardéry, které jsou na úzké cestě a dělají ji ještě užší. Většina na otevřeném prostředí, jen pár úseků lesem, kde se stále drží vlhkost. Tam se nacházel i rozdílný povrch oproti ostatním úsekům, kde byli malé kamínky z písku. Podklad byl většinou tvrdý. Střídali se široké a úzké cesty. Vše nasvědčovalo, že bude i minimum vyjetých kolejí při samotné soutěži. Ihned po tréninku jsme se vydali každý na cestu domu. Na samotnou soutěž jsme se sešli opět na penziónu ve čtvrtek v podvečer. Poseděli nad onbordy z minulých soutěží a šli spát. V pátek byl program trošku volnější. Kolem poledne nás čekala administrativní a technická přejímka, která se značně protáhla. Ihned po přejímce byl naplánován funkční test společně s týmem kolem Hideka jedoucího na Octávii Kit Car. Na krátkou trať jsme napsali rozpis a několikrát si ji projeli v obou směrech. Na konci testu jsme měl to štěstí a viděl Miša, Subaru , šotolinu a vše kolem na vlastní oči jako divák. Stejně jako se mi šotolina moc líbí z vozu, tak je naprosto nádherná i pro diváky. Nikdy jsem šotolinovou soutěž neviděl, toto mi to alespoň trošku přiblížilo a musím uznat, že mě to nadchlo. Proto vřele doporučuji pro diváky. Test jsme ukončili a všichni se přesunuli zpět do Szombathely a servisní zóny na parkovišti u Tesca. Proběhla kontrola vozu a jeho vyčištění, aby bylo vše připraveno na podvečerní slavnostní start na náměstí v centru města. Ten proběhl až nečekaně rychle a mohli jsme vše ukončit a vydat se zpět na ubytování. Před sebou jsme měli už jen samotný vrchol všech příprav a to sobotní soutěž. Jednalo se jen o jednu etapu oproti původním dvou. Soutěž byla zkrácena na pouhé 4 RZ, které se jeli 3x dokola. Typicky český sprint ale o více kilometrech. Tady nás čekalo přes 110 ostrých kilometrů. Negativně bych hodnotil tři průjezdy rychlostní zkouškou. Při třetím průjezdu jsou již i na tvrdém podkladu vyjeté koleje a to nemluvím o místech v lese, kde byla situace nejhorší. Navíc si myslím, že třetí průjezd je nebezpečný i pro samotnou posádku. Znalost tratě je už značná a to je myslím větší riziko nehody. Navíc výhoda pro jezdce, kteří nejedou až tak na rozpis jako spíš na paměť a znalost tratě. Podmínky však mají všichni stejné a beru to tak, jak to je. Bylo nám přiděleno startovní číslo 22. Trať je již značně vyčištěná a je třeba dodržovat čistější stopu. První vůz startoval ráno v osm hodin, my jsme ze servisu vyráželi v 8:28 na první sekci 4. RZ. Zvolili jsme měkčí směs BFgoodrich. První RZ projíždíme bez problémů, zjišťujeme rezervy v brždění po dlouhých rovinách, kde se zajíždějí maximální rychlosti. Chování vozu a jeho nastavení je dobré, povrch však celkem klouže a musí se jet s maximální opatrností. Na RZ dosahujeme maximální rychlosti 212 km/h a průměrná rychlost na RZ dosahuje přes 122 km/h.! Na necelých deseti kilometrech dostáváme od konkurence kolem 7 s. Zůstáváme však v klidu a dobře víme, že zrychlíme. Přesouváme se na druhou RZ, která obsahuje dobře známé divácké skoky, kde je až neskutečné množství diváků. Jedná se o sedmi kilometrovou RZ, kde je opravdu minimum zatáček ze všech 4. RZ. Skoky mírně prodáváme. Stačí na největší horizont najet jen o malinko větší rychlostí a ihned se skáče hodně nahoru a to není nikdy pro vůz dobré. Situace se opakuje a zůstáváme za konkurencí. Po RZ zjišťujeme větší opotřebení předních pneumatik a na přejezdu je měníme za zadní, které jdou na předek. Upravujeme ještě správný tlak pneumatik a startujeme do třetí RZ, kde vůz ve vysoké rychlosti v levé zatáčce v lese klouzne. Následuje 4. RZ a servis. Zjišťuje se ohnuté zadní rameno, které se mění za nové a opotřebení pneumatik. Přicházejí úvahy o špatné volbě pneumatik a na místo dobře známých Michaelin či v poslední době používaných BFgoodrich zkoušíme konkurenční Pirelli. S očekáváním vyrážíme na druhý průjezd RZ. Pneumatiky se zdají vhodnější avšak na časech se to výrazně neprojevuje. Zrychlujeme na všech testech, konkurence však také a vše zůstává stejné. Na hodně místech jsou již značně vyjeté koleje a hlavně na poslední ze čtveřice RZ hodně dopisuji do rozpisu. Před startem 8. RZ nás policista (!) upozorňuje, že na přejezdu nás čeká radar a kontrola rychlosti, kterých bylo na soutěži opět velké množství a byli skoro na každém přejezdu mezi RZ. Opravdu nás tam radar čekal. To by nebylo nic mimořádného ale opravdu nás pobavilo, že kontrolu rychlosti prováděl právě ten policista, co nás na to upozorňoval.. Čekal nás servis, kde proběhla další běžná kontrola ale již na přejezdu do servisu, jsme rozmýšleli, co obujeme na poslední průjezd RZ. Výběr jsme měli až moc velký a volba byla jen na nás. Mišo se proto vrátil k dobře známým Michelin a zkusili jsme tvrdší směs. To se ukázalo jako nejlepší volba, kterou jsme měli zvolil již od rána. Po průjezdu dvou RZ jsme opět pneumatiky vyměnili přední za zadní a pokračovali dál. Opět jsme zajížděli lepší časy i na už rozbitých testech. Opět jsme však na konkurenci úplně nestačili i přes naše vysoké tempo a nasazení. Důvodem všeho může být horko a výkon motoru. To však bylo pro všechny stejné. A tak problém zůstává asi u maximální rychlosti. Ráno jsem dosáhli 212 km/h., na druhém průjezdu již jen 192 km/h. a na posledním to bylo ještě slabší. Z toho plyne, že jsme časy zlepšovali jen našim nasazením. Konkurence na Mitsubishi měla maximálku asi o dost vyšší. To je pak rozdíl velice poznat, jestli na dlouhých rovinách dosáhnete 212 km/h nebo 230 km/h. a více, jak Mitsubishi umí. Uvidíme, jaká situace bude na další soutěži ve Veszprému, kde nás takové dlouhé roviny určitě nečekají. Budeme se snažit uspět a konečně zajet lepší výsledek než bylo nynější 9. místo v N4 a 20. místo v absolutním pořadí.

Jednalo o zvláštní soutěž. Neřekl bych, že byla nějak špatná či nudná. To vůbec ne. Bylo to opět něco nového a jiného, než je obvyklé. Je však potřeba se stále učit a získávat zkušenosti ve všech směrech. Jen ty mohou přinést v dalších soutěžích posun vzhůru. Pozitivní na soutěži zůstává, že jsme odjeli všechny RZ, kromě zadního ramena jsme nezpůsobili další škody a do další soutěže, kterou bude šotolinová Rally Vezsprém se maximálně připravíme a budeme usilovat o pódium.

Poděkování patří všem, kteří mají na našich startech jakoukoli zásluhu a skvělým divákům, kteří opět nezklamali, kolem trati byli v až neskutečném množství a na přejezdech nás ochotně pouštěli před sebe a zdravili. 

 Duna rally Szekésfehérvár – Třetí soutěž Maďarského mistrovství a však první na šotolinovém povrchu. Pro naší posádku se jednalo o letošní třetí soutěž v programu, druhou na šotolině ale první po nehodě na Triestingtal rally, kde tým přišel o celý vůz. Ihned po nehodě v Rakousku se začalo hledat řešení, jak pokračovat v rozjeté sezóně a uskutečnit start co pokud nejdříve a dodržet plánovaný kalendář. Volba padla na úplně nový vůz Subaru Impreza N12B z dílen Tommi Mäkinen Racing. Stavba vozu začala ihned a čekalo se, jestli se přípravy dokončí a vůz bude dopraven z Finska na Slovensko v čas. I přes značné napětí se vše podařilo a start na Duna rally v Maďarsku se podařil.

 Celé soutěži ještě předcházel krátký pondělní test ve Finsku a vůz se ihned vydal na dlouhou cestu na Slovensko.

 Pro mě s Mišem soutěž začala ve středu odpoledne, kdy jsme se spolu s Mišem sešli na hotelu, nedaleko Szekésfehérváru a ještě týž den, jsme napsali 2 RZ ve vojenském prostoru u Varpaloty. Tam jsme se mimo jiné při seznamovacích jízdách potkávali s tanky a další vojenskou technikou. V jednu chvíli jsme museli seznamovací jízdy přerušit, počkat u brány do vojenského prostoru, z důvodu střelby. Celý čtvrtek jsme strávili seznamovacími jízdami, které jsme ukončili před šestou hodinu a vydali se nedaleko Vezsprému, na námi dobře známou testovací trať, kde proběhl kratší funkční test, při kterém jsme najezdili okolo 20 km. Jednalo se o montáž sedaček a potvrzení správného nastavení tlumičů. Vše proběhlo v pořádku a vrátili jsme se na hotel spát. Ráno po osmé hodině jsme se vydali na přejímky, které byli ve městě Dunaujváros, asi 50 km od Szekésfehérváru. Těsně po bezproblémových přejímkách jsme ještě absolvovali seznamovací jízdy podvečerního prologu v ulicích Dunaujvárose. Jednalo se o 5,3 km dlouhou trať v centru města, které se již na seznamovací jízdy kompletně uzavřelo. To způsobilo složitější dopravu městem, nedošlo však k jeho ucpání. Pak již probíhala příprava vozu na prolog a naše čekání na čas startu. Startovní pořadí bylo opačné, takže jsme startovali se startovním číslem 21 mezi skoro posledními. Jednalo se samozřejmě o asfaltový povrch, se šotolinovým podvozkem ale na asfaltových pneumatikách. Čas prologu se však do výsledků nezapočítával. Je povinný a jde vlastně jen o pobavení diváků, který jsem v ulicích vnímal opravdu velké množství. Jak jsem slyšel, ještě snad v loňském roce byl vypsaný boj o titul Maďarského mistra prologů. Hned bylo o co závodit. Samotný prolog jsme projeli bez problémů a vlastně vyzkoušeli nový vůz při plném zatížení. První pocity byli velmi dobré a již jsme se těšili na sobotní ráno a hlavně šotolinové RZ.

 Start sobotní etapy byl v 9:00 první vůz, my jsme startovali v 9:30 a po dlouhém skoro 50. kilometrovém přejezdu stáli na startu první RZ. Čekalo nás 13,2 km. První RZ jsme prošli s chybou, kdy se jednalo o nedobrždění do odbočení a ztráta asi 10 s. I tak jsme snad byli i sami rádi za dosažený čas, který byl vzhledem k okolnostem přijatelný. Jet po těžké nehodě není asi nikdy nejlepší pocit. Na prologu se nic neprojevilo ale na první opravdové RZ to byli zvláštní pocity a myslím, že nejen pro mě. Pokud se jedná o mě, mrazení v zádech a adrenalin se dá přejít, jde jen o pocit, který se potlačí a jede se dále ale v roli řidiče, bych nechtěl být. Na druhé RZ, která měřila 20 km, jsme asi přibližně v půlce začali dojíždět vůz před námi a množství prachu se stále zvětšovalo. Nakonec jsme jeli v podstatě jen v prachu s nulovou viditelností. Za takových podmínek nebylo možné vůz před námi úplně dojet a předjet. RZ 2 dokončujeme se ztrátou 40 sekund na konkurenci. Následoval servis a opakovaný průjezd stejnými RZ. Pneu vzhledem k předpokládaným podmínkám na RZ měníme za jiný typ. Na 3 RZ již zajíždíme konkurence schopný čas. Po RZ však pro jistotu měníme levé zadní kolo. Na 4 RZ však i toto nové kolo nevydrží a děláme defekt na RZ a poslední 4 km dojíždíme s defektem. Konkurence nám opět poodjela o dalších více jak 40 sekund. Neztrácíme ale motivaci, protože do konce soutěže je ještě daleko a chceme závodit až do konce. Následuje servis a 5. RZ. Jedná se o již 3. průjezd RZ a jsou zde již značné koleje, obrovské kameny a stopa vyjetá až na skály a tvrdý podklad. Na tuto RZ zkoušíme nové pneumatiky. Namísto dobře známých Michelin obouváme BFgoodrich. Pneumatiky se jeví velmi dobře a i s opatrností proti defektu zajíždíme konkurence schopný čas. Následuje velký 45. minutový servis. V podvečer nás ještě čeká společná večeře s týmem, domluva na zítřejší etapu a spánek.

 Start nedělní etapy je již v 7:00, my startujeme v 7:26. Jedná se o dvojici RZ, přičemž první je kratší ( 13,5 km ), na tvrdším povrchu, s množstvím kamenů a úvodní kilometr RZ je na asfaltu. Druhá je však delší ( 16,9 km ) s měkčím povrchem a množstvím horizontů. Již od rána jedeme pneu BFgoodrich a vzhledem k RZ volíme pneu lepší a vyhovující na delší z dvojice RZ. Na přejezdu na start RZ zastavujeme na konci obce. Stojíme zde asi 5 min. a oblékáme se do přileb a vůz je nastartován. V tom přiběhne pani a něco se nám snaží říct. Mišo praví, že nerozumíme Maďarsky. Pani odběhne, my nasedáme do vozu. Přibíhá pán. Popadá ze země cihlu. My se už rozjíždíme a já jen čekám ránu, jak cihla projde do auta. Naštěstí se tak nestalo ale jak jsem si myslel, že v Maďarsku mají všichni rally rádi, i tam tomu tak vždy není. Na první RZ zajíždíme opět konkurence schopný čas a to nás těší, vzhledem k následují RZ a našemu obutí na ní. To se ihned potvrzuje, konkurenci nadělujeme 20 sekund na RZ a zajíždíme 10. absolutní čas. Na zmíněných horizontech jsme však zažili i patřičnou krizi. Šlo o tři horizonty bezprostředně navazující za sebou. První se skáče, druhý nás už řádně nakopává a třetí vše ještě umocňuje. Dopadáme na levé přední kolo a až na nárazník. Všechna čest Mišovi za zvládnutí situace. To jsou přesně ty situace, kdy se ujišťuji v přesvědčení, že je dobře že sedím vedle a neřídím. A snad i proto, mě nikdy řídit závodní vůz na soutěži netáhlo. Následuje servis a my se ujišťujeme, že jsme schopni zajíždět velmi dobré časy a že vůz je po „big jumpu“ v pořádku. Následuje opakovaný průjezd dvojicí RZ. To znamená opět velké koleje a tak Mišo dává pokyn, zvednout světlou výšku vozu. Již na první z dvojice RZ, děláme asi na 8 km. defekt pravého předního kola. Volíme dojetí bez výměny pneu. Na RZ ztrácíme 2 min. a propadáme se pořadím. Kolo měníme za RZ a přesouváme se na poslední RZ. Již však asi na 3. kilometru děláme opět defekt pravého předního kola. Zastavujeme a měníme defekt přímo na RZ. Objevují se však problémy se zvedákem a auto se nedaří zvednout do potřebné výšky k montáží nového kola. Proto musí zpět opět defekt, auto dolu a následuje hledaní vhodného podkladu pod hever. Zkoušíme kámen ale i tak není vůz vhodně vysoko. Zkoušíme další kámen ale problémy heveru se zvětšují, až nezvedá vůbec. V tu chvíli existuje řešení v pomoci diváků ale přítomný komisař vše pozorně sleduje. Po obrovské ztrátě již dělá, že nic nevidí. Diváci vůz zvedají, kolo měníme, usedáme zpět a pokračujeme ve zbytku RZ. Ztráta v cíli poslední RZ činí více jak 16 minut oproti našemu prvnímu průjezdu! Po cestě do servisu přicházejí komplikace a tak odstupujeme pro technickou závadu po poslední RZ.

 Jednalo se o pěknou šotolinovou soutěž, s náročnou tratí nejen pro techniku. Počasí bylo slunečné, velmi teplé kolem 33 stupňů, foukal jen lehký vítr a velké množství prachu se drželo nad cestami. Teploty nad 30 stupňů jsou opravdu náročné ale myslím, že může být ještě hůře. Na přejezdech bylo opět velké množství policistů s radary, jak je v Maďarsku zvykem a bylo třeba dávat pozor na dodržování rychlosti. Mě v servisní zóně ale i před RZ překvapili ostatní jezdci a spolujezdci, že většina z nich nepoužívá spodní nehořlavé prádlo a ponožky. Vždy jen obyčejné tričko. Dokonce i s límečkem. Pro nás se jednalo o dokonalé seznámení s novým vozem a věříme v dobrý výsledek a méně defektů na příští soutěži. Obrovské poděkování patří všem, kteří mají jakoukoli zásluhu na našem startu na Duna rally ! Od našich rodin a otců, přes mechaniky, koordinátorku až k pneumatikáři. Dále divákům, kteří jsou v Maďarsku perfektní a ve velkém množství. Děkujeme 

 Triestingtal rally – Rakouská soutěž byla pro naši posádku letos druhou soutěží a však první na šotolině, na což jsme se já a Michal neskutečně těšili. Šotolina je prostě neskutečný požitek z jízdy a opravdová radost a svezení. Již na první své šotolinové soutěži jsem pochopil, že šotolina je neskutečně nádherná. Na Rakouskou soutěž jsem vyrazil ve čtvrtek po poledni a kolem 19.h. jsme se sešli s Michalem přímo v centru soutěže ve Wiessenbachu nedaleko Vídně. V podvečer jsme absolvovali dobrovolnou administrativní přejímku, abychom se v pátek ráno nepřipravili o drahocenný čas vymezený na seznamovací jízdy od 8. do 15. hodin. Seznamovací jízdy proběhly velice rychle, vzhledem ke krátkým přejezdům mezi RZ. Celý tým dorazil na místo soutěže v dopoledních hodinách a podal nám krátkou zprávu, že jsou na místě a připravují vůz na technickou přejímku, která nás čekala, vzhledem ke startovnímu číslu 3, již v 15:15.

 Vše proběhlo v pořádku a přípravy na samotnou soutěž vyvrcholili v odpoledních hodinách krátkým funkčním testem nedaleko Weissenbachu, kde se potvrdilo nastavení, zvolené na soutěž. Později se udělal ještě výběr možností použitelných pneumatik na sobotní ráno a zahájení soutěže. Pak se celý tým přesunul na ubytování a ujistil se o plánu na další den, aby vše fungovalo nejen po organizační stránce.

 Sobotní start soutěže byl již v 7:48. Všichni jsme ještě na hotelu absolvovali ,, raňajky,, a vydali se do servisní zóny, kde se připravilo vše potřebné vybavení posádky do vozu.

 V 7:50 jsme oficielně odstartovali do soutěže. Čekali nás 4 RZ na dvou úsecích. První byla klasická RZ, u druhé se jednalo a polokruhovou RZ. V druhém průjezdu se RZ opakovali. Na první kolo RZ jsme zvolili pneumatiky, které se nám v průběhu RZ moc nezamlouvali a přemýšleli jsme o změně do dalších RZ. Na 4. RZ ( polookruhová ) jsme byli poškozeni na námi dosaženém čase. Kdy nám byl přidělen čas o 24 s. horší ( než jsem sám na RZ naměřil ) v aktuálních neoficielních výsledcích, než jsme dosáhli. Proto jsme hned ještě na přejezdu hlásili chybu vedení týmu do servisní zóny. Ihned po příjezdu do servisu se šel daný problém řešit na ředitelství. Nebyli jsme však sami. Horší čas dostal i Ital Antonio Marchioro. Naopak jeho týmový kolega Oscar Vettore byl časem zvýhodněn a jeho spolujezdkyně očividně neměla zájem situaci řešit.

 Na ředitelství nám oznámili a slíbili, že se budou problémem zabývat a situaci v průběhu soutěže vyřeší. To se nám vzhledem k souboji o stupně vítězů nelíbilo ale jiné řešení nebylo. Museli se prověřit časy všech posádek. Podle mě se jednalo o problém časů startu a cíle na polokruhové zkoušce, když před prvními posádkami startovali ještě předjezdci, kteří se předjížděli či jeden na této RZ odstoupil a proto vznikli chyby v dopočítání časů mezi skutečným startem a cílem RZ. V servisu se zkontroloval celý vůz, proběhla výměna brzdových komponentů, drobná změna nastavení tlumičů, změna pneumatik a doplnění tekutin nejen pro vůz ale i posádku a vyrazili jsme zpět do boje, kdy nás čekali RZ 5 a 6. RZ 5 vedla kousek v protisměru po trati předchozí polokruhové zkoušky, což znamenalo již značně vyjeté koleje v některých zatáčkách.

 RZ 6 však již byl úplně jiný úsek, jednalo se o více jak 16. kilometrovou RZ, která byla opravdu zajímavá a členitá. Tempo jsme drželi od začátku soutěže stejné a jeli si to svoje. S pneumatiky a nastavením podvozku byl Michal spokojený a mě se to pocitově jevilo též dobré. Do RZ po servisu jsme již startovali jako druzí, po vypadnutí Wittmana. Avšak již po ujetí prvního kilometru RZ 6 přišla havárie.

 Jednalo se o náraz pravými předními dveřmi do statného stromu přímo u cesty asi v rychlosti přes 120 km/h. Vše se seběhlo rychle. Já četl dále a ani nevěděl, že se stane něco nečekaného. Jen když se od Michala ozvalo krátké ‚‚óó“. Pak už jen vím, jak na mě Míšo mluvil, jestli jsem ok a jdeme ven. Odpověď byla, že ven mi to nejde. Dále Mišo hovořil ‚‚prečo?“ Jen jsem ukázal na svoje nohy a řekl, že nejdou ven a řekl ať jde zastavit ostatní a zavolá pomoc. Mišovi však nešli otevřít dveře a hledal jinou cestu.

 V tom již byl slyšet zvuk dalšího vozu ( Oscar VETTORE - Debora MILANESI – Evo VIII), který však projel dál a ani nezastavil.. i přesto, že nás dobře viděl a nikdo na místě ještě nebyl. Mišo a já jsme byli ještě uvnitř vozu. Později se Mišo dostal ven a objevili se první diváci a přijel další startující Aaron Burkart – Timo Gottschalk, kteří poskytli pomoc a stále ne mě mluvili ( anglicky ).

 V tom přijeli první záchranáři a hasiči. Byl slyšet vrtulník. Přišla první pomoc od lékařů v podobě prohlídky k zjištění stavu, zafixování krční páteře a kapačky. Protože mobilní telefony zůstali pod mými nohami, tak si Mišo půjčuje mobilní telefon od diváků a volá zprávu do servisu ‚‚ havarovali jsme do stromu, mě nic není ale Honza zůstal uvnitř, crčí mu z obličeje krev a letí vrtulník..“ Následovalo vystřihávání z vozu, které se mě zdálo vzhledem k bolesti nekonečné. Později se zjistilo, že jsem v autě zůstal kolem hodiny zaklíněný. Nakonec se vše podařilo, byl jsem vystříhán z dveří a rámu ,ale ještě jsem byl zmačknutý v sedačce. I to se podařilo a byl jsem transportován do nemocnice ve Wiener Neu Stadt. Tam byli již všichni připraveni a věděli o jakou situaci se jedná.

 Podstoupil jsem první vyšetření,  ‚‚CTéčko“  a  rentgeny.  Následovalo ošetření obličeje na ambulanci, který jsem měl pořezaný nejspíš od skla a mých hodinek. Vše se ukázalo jako bezproblémové a tak jsem byl umístěn na pokoj k pozorování. Jako zázrakem jsem neměl žádné vnitřní zranění nebo zlomeninu. Jednalo se o otřes mozku, zhmožděniny celého těla a pořezaný a odřený obličej. Kolem 17,30 se již  ukazuje první návštěva, což mě velice potěšilo, že všechny vidím. Přišel můj táta s celým týmem kromě mechaniků, kteří se starali o odvoz auta z RZ. Nakonec se mnou táta zůstává skoro do půl dvanácté a ukazuje mi první fotky nabouraného auta a poprvé si uvědomuji, že toto nebyla žádná legrace.

 Ráno mě v nemocnici čekala snídaně a vizita. Vše bylo v normálu a bylo mi řečeno, že pokud mám odvoz, můžu domů, jinak si musím počkat do odpoledne na transport. Vyřešili se ještě papírové formality v nemocnici a vyrazili jsme společně s tátou na cestu domu.

 Jednalo se o moc hezké závody v krásném prostředí. Měli jsme dobré startovní číslo a těžké soupeře z Itálie, kteří už mají na šotolině něco odjeto. Soupeřili jsme spolu a vše vypadalo na boj do poslední RZ.  Po 5. RZ jsme byli na 3. místě.

 Nás však zastavila těžká havárie. I to se však v soutěžích stává a musí se s tím počítat. Vše plyne z rychlosti. Pokud člověk bude ‚‚jako“ závodit, taková věc se mu nejspíš nestane. To se většinou jedná o výlety mimo trať, poškozené nárazníky a podobně. Toto je však obrovská zkušenost. A jak mi řekl, jeden zkušený pán.. ‚‚smutné je, že posádku zase o něco dále posune až taková to událost“. Já souhlasím. Nejen, že si člověk v takové chvíli uvědomí moc věcí ( a to nemluvím o pocitech a myšlenkách, když sedí člověk zaklíněn v autě, cítí bolest, vidí krev, všichni mluví v jiném jazyku, neví jaké má zranění a čas, ten se mu zdá nekonečný ) ale i třeba jen na chvíli, změní žebříček životních hodnot a priorit. Pro mě bylo v tu chvíli důležité, že cítím nohy ( hýbal jsem palcemi na nohou ) a to byla ta pravá radost a impuls žít. Byla to obrovská zkušenost pro nás všechny. Doufám, že se do závodního auta co nejdříve s Mišem vrátíme a budeme bojovat o další vteřiny. Sám jsem se však přesvědčil, že musím doplnit mezery v angličtině, ohledně výrazů zdravotního stavu. I když po nehodě, bylo problematické si vzpomenout i na základní slovíčka.

 Na závěr bych chtěl poděkovat Mišovi, že byl celou dobu po nehodě v mé přítomnosti, což pro mě bylo hodně důležité. Všem doktorům a záchranářům a  hlavně Aaronu Burkartovi s Timem Gottschalkem za pomoc. Celému týmu v čele s Jirkou Válkem, který dorazil na místo nehody a byl přítomen transportu do nemocnice a moc mi pomohl, když překládal do němčiny. Velké poděkování ještě patří mému otci, který se postaral o všechny náležitosti s tím spojené a dovezl mě domů. Mrzí mě však nezastavení posádky Vettore - Debora startující za námi , na které asi zasáhla  ,,vyšší moc shora,, a ještě na konci této RZ urazili kolo a skončili ve výsledcích s velkou ztrátou snad až ve druhé desítce, dále také pak přístup pár jedinců z řad diváků, kteří si mě na místě fotili přímo v autě bezprostředně po nehodě a nepomohli vůbec s ničím. 

EGER Rally -  O uplynulém víkendu startovala posádka Michal Riečica (sk) – Jan Škaloud (cz)  s vozem SUBARU IMPREZA STi  týmu R – GLASS  Slovakia , v severomaďarském městě EGER na asfaltové soutěži , kterou se zahajoval maďarský seriál START AUTO RALLYE 2007. Vloni tato soutěž byla i součástí mistrovství Slovenska. Jako i v minulosti pořadatelé očekávali přihlášky zahraničních posádek, kterých letos  bylo jako šafránu . Na start se postavilo celkem  sice 142 posádek ( 130 + 12 historiků) , ale z toho – pouze 4 zahraniční, jedna slovensko-česká, slovenská , rakouská a italská. Administrativní a technické přejímky proběhly v místním sportovním areálu , vše bylo soustředěno a organizováno na jednom snadno a jednoduše přístupném místě. Potřebné a předepsané úkony proběhli pro tým bez problémů a posádka i vůz byly připraveny ke startu .

Slavnostní start soutěže se uskutečnil v pátek 30. dubna v 18,00 hod v centru města na náměstí Dobo-tér , přímo pod slavným Egerským hradem .

Dle našich maďarských přátel velké množství  fanoušků s napětím očekávalo zveřejnění seznamu přihlášených, protože na různých webech se velmi živě diskutovalo o přezbrojování domácích týmů a různí informátoři přinášeli ,,zaručené,, zprávy o tom, kdo s jakým novým vozem pojede. Jak je známo , tak Maďarské mistrovství je vyhlášeno  pro vozy WRC, pro vozidla sk. A , N , H , a samostatná je klasifikace vozidel Super 1600 a od letošního roku i samostatná klasifikace Super 2000. Po zimní přestávce se v maďarsku také rozšířila i řada historických vozidel a momentálně jich je dle informací okolo dvaceti.

Různé dohady a spekulace se nakonec potvrdily a ve startovním poli se  objevilo 8 vozů WRC, 12 Mitsubishi Evo IX , několik S1600 Suzuki a Renault a také Polo S1600.

Letošní 682 km dlouhá egerská rally byla svým profilem velmi podobná loňské,  tvořilo ji 14 RZ s asfaltovým povrchem v celkové délce 163 km . Soutěž startovala okruhovou zkouškou na letišti v Mezókovesdu a posádky ji k velké radosti mechaniků a členů týmu absolvovaly v průběhu soutěže 4 x . Zejména mechanici tak měli možnost na vlastní oči vidět své posádky v plné jízdě, protože servisní areál byl hned vedle okruhu, vzdálený  asi tak 250 m . Super velké a hlavně perfektně připravené prostory zajistili obrovskému množství diváků pohodlné zaparkování a bezproblémové a bezpečné sledování průběhu okruhové vložky.Soutěž probíhala v aprílovém období, ale počasí bylo nádherné v žádném případě aprílové, svítilo sluníčko a to také asi přilákalo ve velkém počtu fanoušky rally, kteří si přišli při sledování soutěže díky vozům WRC, množstvím EVO-devítek a nádherných S 1600, ale i ostatní si přišli na své.

Bohužel, pro posádku nebylo aprílové období ideální a po celou dobu soutěže se potýkala s technickými problémy, kdy elektronika vozu neustále zlobila a neumožňovala využít plný výkon. Po předchozím úspěchu v závěru loňského roku – 2. místo absolutně  na  Mikulas rally Veszprem, nyní obsadili  Michal Riečica – Jan Škaloud na egerské rally 28. místo absolutně ze 130 přihlášených. Soutěž dokončilo celkem 69 posádek.

Druhá sekce RZ obsahovala 4 RZ. Dvě jako první průjezd, dvě jako opakování ranních RZ. RZ 3 Osku byla celá v mlze a nebylo jednoduché ji jet. V tamních podmínkách RZ , které se jedou v rozsáhlém bývalém vojenském prostoru, se není čeho chytit. Zároveň to byla nejvíce bahnitá RZ, velmi klouzala , ale nebyly ještě vyjeté hluboké koleje. Po RZ jsme neměli nejlepší pocity a věděli jsme, že to šlo rychleji. Změna pneumatik, kterou Mišo učinil v servisu se osvědčila. Zvláště, když nás čekali ještě 3 RZ. RZ 4 byla kombinace asfaltu a šotoliny. Šlo o krátkou RZ, o to však zrádnější. Asfalt, po kterém se jelo velmi rychle, neskutečně klouže. Tentokrát to však nebylo až tak patrné. Při prvním průjezdu to ještě šlo, při druhém už bylo vyházeno a „navezeno“ od posádek mnoho bláta i na asfalt. To je hodně zrádné a těžko se odhadne přilnavost. Již před prvním průjezdem jsme s Mišem debatovali o zrádnosti. Tato RZ zakončovala i celou soutěž. Říkal jsem, že jestli bude třeba závodit až do konce, nebude to snadné. Michal pravil, že to jistě budeme muset..a nakonec to byla pravda. Dále následovali RZ 5 a 6, tedy druhé průjezdy ranních zkoušek. Na šotolinové RZ 5, která zahajovala soutěž byli značně vyjeté koleje. Vše jsme však měli označeno v rozpisu, změnilo se nastavení vozu a tak to nebyl problém. Časově jsme si v RZ polepšili i přes neustupující mlhu ale nebyli jsme spokojeni. Vzhledem k naší snaze jsme čekali lepší čas. RZ 6 byl asfaltový okruh. Rovněž mnoho vytahaných nečistot. Časově jsme na tom byli téměř stejně, jako první průjezd. Následoval druhý servis.

Došlo k debatě o pneumatikách na závěrečné dvě RZ. Mišo i já jsme byli přesvědčeni o správnosti pneu, které jsme jeli v druhé sekci a volili ji tedy znovu. Výběr pneu nám jistě ulehčili rady, které jsme načerpali a odzkoušeli při testu s Pasi Hagstromem. Čekal nás druhý průjezd Osku, kde už však ustoupila mlha. Start byl však o 20 min. zdržen. To není nikdy dobré. Auto tedy značně vychladlo. Navíc rychle začala padat tma. My jsme projeli ještě za soumraku, který je snad horší než samotná tma. Časově jsme si opět polepšili oproti prvnímu průjezdu ale i to znamenalo, že závěrečná zkouška bude boj. Před poslední RZ nám totiž na 7. místo absolutně chybělo 0.6 s. Po porovnání našeho času a času soupeře z prvního průjezdu této RZ jsme věděli, že musíme zrychlit. Museli jsme zajet lepší čas než při prvním průjezdu. Při kalkulaci, že půjde do souboje naplno a že se již jede za tmy jen na malá světla jsme věděli, že to nebude jednoduché. Řekli jsme si, že to zkusíme a určitě do toho půjdeme. Ticho, soustředění a povzbuzení na startu poslední testu hovořilo za vše. V cíli RZ se nám naše snaha podařila a zajeli jsme lepší čas, než při prvním průjezdu. Rozhodli jsme se na soupeře vzhledem k časové rezervě na přejezd do cíle počkat za stopkou RZ. Při přeměření tlaků pneu jsem zjistil pomalý defekt na pravé zadní pneumatice a následovala ještě výměna. Radost přidává čas soupeře. Na posledních 5.6 km RZ, jsme měli oproti soupeři o skoro 12 vteřin lepší čas. Čekal nás ještě přejezd do cíle soutěže a uzavřeného parkoviště. Soutěž jsme dokončili na 7. místě absolutně. Nutno podotknout, že ve velmi slušném obsazení startovního pole, s vozy WRC, S2000 a mnoho „áčkových“ Mitsubishi. Píšu „áčkových“ Mitsubishi – na této soutěži se jede sloučená skupina L10. Proto tedy existuje možnost vyjmout restriktory a většina posádek tuto volbu volí.

Pro naši posádku Michal Riečica – Jan Škaloud to byl poslední závod letošní sezóny a zároveň první, který jsme spolu jeli podruhé. V loňském roce jsme ve Veszprému vyzkoušeli spolupráci, která fungovala a zajeli jsme hned na poprvé 2. místo absolutně, za vítězem Turanem na Octávii WRC. Spolupráce se osvědčila a tak jsme se na start letošního Mikuláše postavili znovu. Jedna změna tam však byla. A sice novější Subaru. Loňský úspěšný vůz spec. C „nepřežil“ úder na Triestingtal rally v Rakousku a tak došlo k přechodu na poslední specifikaci Subaru Impreza WRX Sti N12b. Nový vůz a mnoho náhod znamenalo rozpačitou sezónu. Svoje asi přidaly i následky nehody i přesto, že jsme si to nepřipouštěli. Věřili jsme však, že se to vše zlomí a budeme opět ve svém rytmu. Snaha se vrátila v podobě slušného výsledku na poslední rally sezóny. To dokládá i fakt, že v loňském roce jsme sice skončili na 2. místě absolutně za Turanem na WRC, ale naše ztráta na vítěze však činila kolem 3.s/km. Letos jsme na Turana na stejném WRC do jeho odpadnutí na 7. RZ ztráceli zhruba jen polovinu, tedy kolem 1,5. s/km. Velké poděkování za celou sezónu patří všem, kteří se na našich startech podíleli a oni dobře vědí co vše bylo potřeba, moc děkujeme.

 Vaakuna ralli (Mikkeli,Finland) – Město Mikkeli ve Finsku bylo centrem další naší soutěže. Jednalo se o poslední soutěž SM ralli šampionátu. Na cestu jsme se s Mišem vydali ve středu z Ruzyňského letiště chvilku po poledni. Již při odbavení jsme potkali lidi z JM engineering, kteří byli na stejné cestě, kde jim startovalo Suzuki Swift S1600 a posádkou Ari Himanen –Kai Tarkiainen. Po přistání v Helsinkách jsme si vyzvedli zamluvené auto a vyrazili na cestu do Mikkeli, kde jsme vyhledali Hotel Cumulus. Na čtvrteční den byl v odpoledních hodinách domluven test nedaleko města Kangasniemi, kde před letošní Rally Finland testoval Subaru World Rally Team a Chris Atkinson. Již od pondělí však na stejném místě testoval Tommi Mäkinen Racing novou Imprezu 2008. Veškeré informace kolem nového vozu byli přísně utajeny do čtvrtečního večera a tak nebyla možnost k pořízení jakékoli fotky či video. K testu jsme se ve čtvrtek připojili a mohli vidět nové auto při testech a s Tommi Mäkinenem a Pasi Hagströmem za volantem. Na testu byli přítomni technici z Japonska od Sti a sám George Donaldson, kterého znám z Pražského rallysprintu 2005, když jel jako předjezdec s Milošem Hůlkou. Ke konci došlo i na jízdu s Tommim v nové Impreze. Následně začal náš optimalizační test jako příprava na soutěž. Mišo potvrdil nastavení vozu a my jsme se mohli dobře připravit na soutěž, protože testovací trať měla velmi podobný charakter, jako později samotná soutěž. Velmi rychlá trať s množstvím horizontů. Došlo na srovnání časů z testu, kde jsme s Mišem jeli o 2,5 vteřiny na kilometr pomaleji než sám Tommi Mäkinen. To pro nás byla potěšující zpráva.

Vaakuna ralli – Město Mikkeli ve Finsku bylo centrem další naší soutěže. Jednalo se o poslední soutěž SM ralli šampionátu. Na cestu jsme se s Mišem vydali ve středu z Ruzyňského letiště chvilku po poledni. Již při odbavení jsme potkali lidi z JM engineering, kteří byli na stejné cestě, kde jim startovalo Suzuki Swift S1600 a posádkou Ari Himanen –Kai Tarkiainen. Po přistání v Helsinkách jsme si vyzvedli zamluvené auto a vyrazili na cestu do Mikkeli, kde jsme vyhledali Hotel Cumulus. Na čtvrteční den byl v odpoledních hodinách domluven test nedaleko města Kangasniemi, kde před letošní Rally Finland testoval Subaru World Rally Team a Chris Atkinson. Již od pondělí však na stejném místě testoval Tommi Mäkinen Racing novou Imprezu 2008. Veškeré informace kolem nového vozu byli přísně utajeny do čtvrtečního večera a tak nebyla možnost k pořízení jakékoli fotky či video. K testu jsme se ve čtvrtek připojili a mohli vidět nové auto při testech a s Tommi Mäkinenem a Pasi Hagströmem za volantem. Na testu byli přítomni technici z Japonska od Sti a sám George Donaldson, kterého znám z Pražského rallysprintu 2005, když jel jako předjezdec s Milošem Hůlkou. Ke konci došlo i na jízdu s Tommim v nové Impreze. Následně začal náš optimalizační test jako příprava na soutěž. Mišo potvrdil nastavení vozu a my jsme se mohli dobře připravit na soutěž, protože testovací trať měla velmi podobný charakter, jako později samotná soutěž. Velmi rychlá trať s množstvím horizontů. Došlo na srovnání časů z testu, kde jsme s Mišem jeli o 2,5 vteřiny na kilometr pomaleji než sám Tommi Mäkinen. To pro nás byla potěšující zpráva.